Jsou tam houve. Není tam ádný hřebík ani kramle, vechno je ruční práce, představil své dílo Marval. Ke stavbě pouil převáně smrkové dřevo a několik borovic. Základy jsou vdy smrkové, protoe smrk je měkčí a je dobře zpracovatelný, vysvětlil.
Kromě něj se role vorařů ujali také moderátoři televizního pořadu Zázraky přírody Vladimír Kořen a Maro Kramár. Vory patří k tomu nejkrásnějímu, co bylo v české historii a historii českých řek. A u toho samozřejmě jako Zázraky přírody nemůeme chybět, řekl Kořen.
 |
Plavba voru je součástí oslav 120. výročí vzniku Dělnické besedy Havlíček, která se stará se o odkaz novináře a spisovatele Karla Havlíčka Borovského. Oslavy výročí vyvrcholí v sobotu v Řevnicích.
Vory, které byly tvořeny svázanými kmeny stromů, slouily v minulosti nejen k dopravě dřeva, ale i soli, medu, kamene, písku, uhlí a dalího zboí. V některých oblastech a v určitých ročních obdobích přeprava zboí a lidí na vorech dokonce ekonomicky převyovala přepravu dřeva.
Označení vorař se v četině prosadilo a v 50. letech minulého století. Původně se členům posádky vorů říkalo plavci. Jako vor se nazýval vorový pramen, pravděpodobně z německého Prahmenflösserei, tedy voroplavba.
Tisíc let vorařství. Četí nadenci nechtějí nechat dávné řemeslo zapadnout |
V Čechách mělo vorařství dlouholetou tradici a patřilo mezi váená, uznávaná, ale i nebezpečná povolání. Podle prezidenta organizace Vltavan Čechy Jaroslava Camplíka je toto řemeslo stále ivé, o čem svědčí i zápis na prestiní seznam UNESCO.
Naím posláním je udrovat vorařské tradice, techniku vorařství. Vory stavíme jako před sto lety. Pouíváme houve, ádná lana, co je sloitý způsob. Děláme to tak, jak to dělali nai předkové. Dokonce se nám podařilo jako zatím jediným v Evropě zapsat řemeslo vorař do normálního katalogu řemesel ministerstva průmyslu, jako je tesař, zedník, cokoliv, a vychováme mladé voraře, kteří jsou schopni dál řemeslo dělat a udrovat, vysvětlil Camplík.
Největí rozmach voroplavby nastal v 18. a 19. století, vory tehdy měřily i přes 100 metrů. Protoe četí plavci plavili dříví i do Německa, pronikly do oboru početěné německé výrazy. První pohromou se pro voroplavbu stala první světová válka, kdy větina plavců musela narukovat, poklesla těba dřeva a také zájem o tuto surovinu. Ve 30. let 20. století se na Vltavě začaly stavět první velké přehrady, co byl začátek konce voroplavby na této řece.
