Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvNež začal tvořit, obešel si architekt hlavní pražské mosty a společně s týmem našli tři společné jmenovatele: jsou obloukové, nemají konstrukci nad mostovkou a mají pilíře na celou šířku mostovky. „To dvojí čtení – když jdete po náplavce, ucítíte sílu pilíře, když plujete po řece, most je štíhlý – nám přišlo hrozně zajímavé,“ vysvětluje.
Základním principem pro Šímu bylo, aby architektura komunikovala s místem. „Pro mě je vždycky podstatné, aby architektura byla dělaná pro to konkrétní místo.“ A místo pro Dvorecký most podle architekta výjimečné je: most spojuje Kavčí hory a Dívčí hrady, je na dohled od Vyšehradu a bude součástí slavné mozaiky pražských mostů.
Rozestavěný Dvorecký most. (21. března 2025)
Kubismus jako řešení šikmostí
Zadání soutěže bylo přesné: most musel mít maximálně dva pilíře v řece, plavební profil v šířce minimálně 80 metrů a musel respektovat daná připojovací místa. Ta jsou vůči sobě půdorysně šikmo posunutá a most má navíc výrazné vertikální stoupání – na Podolské straně ústí z nábřeží pár metrů nad řekou, na Zlíchovské straně stoupá o 10 metrů výš k estakádě.
„Když děláte obloukový most, oblouky vycházejí harmonicky, pokud je mostovka plus minus vodorovná. Když vám stoupá, moc harmonicky nevypadá,“ popisuje problém. Po třech měsících diskuzí a skicování našli řešení: „Říkali jsme si, vždyť tam je všechno šikmé, vždyť je to kubistické zadání.“
Tato socha nese název Chlapec s těžkou hlavou. (23. srpna 2025)
Kubismus je styl, který je ve světě unikátní – kubistické stavby najdete jen v Česku. A právě na tento odkaz Šíma navázal. „Nebylo to uvažování chceme dělat kubistický most, ale chceme dělat most na toto místo. A najednou jsme měli pocit, že jsme správně přečetli zadání toho místa i soutěže a že se to propsalo do kontextu Prahy a kubismu.“
Soutěž s Calatravou a 47 týmy z celého světa
Soutěže se zúčastnilo 47 týmů mostařů z celého světa včetně těch nejslavnějších. Na druhém místě skončil světoznámý architekt Santiago Calatrava. „Do druhého kola postoupilo sedm týmů, 40 týmů to tedy dělalo bez nároku na honorář. To je princip profesionální práce architekta,“ říká Šíma.
Proč vyhráli, může jen spekulovat. „Myslím si, že to bylo právě uvažováním o kontextu Prahy. Chtěli jsme být současní, odrážet dobu svého vzniku – začátek 21. století – ale zároveň komunikovat s předky, neříkat: my jsme ti největší frajeři a vy jste to udělali všechno špatně.“
Zapomenutý tunel, geologie a další překvapení
Stavba v Praze přinesla i nečekaná úskalí. „Praha má metr co metr jiné podloží. Geologické podmínky jsou každých deset metrů neočekávaně jiné,“ potvrzuje Šíma. Největším překvapením byl objev zcela neznámého mostního objektu přímo v ose mostu na Zlíchovské straně.
„Byl to dávno zapomenutý tunel pod Strakonickou, kudy se kdysi dopravovalo dříví z vorů do pily. Počítali jsme, že na tom místě podzkružíme nosnou konstrukci, ale nešlo to – museli jsme ho překročit, udělat most z lešení přes most, abychom nahoře mohli postavit most,“ popisuje logistickou výzvu. Častým překvapením byly také inženýrské sítě, které neodpovídaly mapám.
Jak může architektura ovlivnit kriminalitu? Jaké unikáty našli pro Kinterův park lamp? A jak se architekt vyrovnává s mnohdy negativními reakcemi veřejnosti? I o tom mluví Radek Šíma v Rozstřelu iDNES.cz.
