Martin Kotyra je učitel angličtiny a tělocviku a šéftrenér HC SLAVIA PRAHA. Na starosti má školáky 4. a 5. ročníku. Jeho pojetí výchovy hokejové mládeže je však netradiční. „Při hokeji děláme různé další sporty, jako fotbal, házená, vybíjená, basketbal. To všechno je důležité,“ předesílá mladý muž, který je na stadionu v pražském Edenu jako doma.
Celý magazín |
Proč malé hokejisty učíte kromě bruslení i míčové hry?
Děti se musí všeobecně rozvíjet, musí umět běhat, kopat do balonu, házet, aby měly pohybový aparát správně nastavený, aby byl neustále rozvíjen, a pak v budoucnu na to mohou navazovat a dělat, co je bude bavit.
Není běžné takhle tým vést...
Myslím, že by mělo být. Nás k tomu vedou na školeních, ale z logiky věci to i vyplývá, že děti by měly mít všeobecný pohybový základ.
Jste přísný?
Jak kdy. Jsem hodně tolerantní na některé věci, jako třeba hry, to dávám velkou volnost. Ale pak jsou věci, u kterých je potřeba, aby se je děti naučily přesně tak, jak mají být. Tím se budou ve hře zlepšovat a zdokonalovat. Řekl bych, že na to jsem docela pes.
Jak jste se k trénování dostal?
Trenérem jsem přes 10 let. Udělal jsem si úraz při hokeji, kvůli kterému jsem dál hrát nemohl, a tak jsem přemýšlel, co dál. Začal jsem s trénováním a po covidu jsem se dostal do projektu Trenéři ve školách, což mě zaujalo, protože tam jsou všechny možné sporty. Dva roky jsem toho byl součástí, než jsem dostal nabídku dělat tělocvikáře ve škole na Slavii v Edenu, tak jsem ji vzal. Dopoledne jsem ve škole, odpoledne na stadionu.
Mohou se k vám na hokej přihlásit všechny děti, nebo vybíráte?
Kdo chce přijít, přijde, my ho zkusíme, a jestli bude dobrý a snaživý, tak ho vezmeme.
Jaký musí být?
Povahový rys je dravost, musí to být týmový hráč, musí ho to bavit, musí pro to zaplanout.
A záleží i na věku?
Určitě. Ideální je začít v předškolním věku, 5 až 6 let, tedy před nástupem do první třídy. Přidat se sice dá kdykoliv, ale nejlepší je začít v přípravce, kam patří právě předškoláci. Tam se učí stát na bruslích, ostatně bruslit se učíme celý život.
Je někdy pozdě začít?
V hokeji je na hraně už 8 let, 10 let a výš je pozdě, to už nikdy nedoženou. Do devíti let děti dostávají pevné základy, techniku, a to už později nemají moc šanci. To by musel být někdo ultra talentovaný.
Zažil jste takového mladého borce?
Právě že ne. Přišlo pár dětí o pár let později a končily v osmi letech ve slabším klubu.
Takže když se k vám chce přidat dítě, které neprošlo přípravkou, co musí umět?
Ve 4. třídě už se počítá s tím, že umí bruslit a pohybovat se na ledě, a že zná pravidla, mělo by všechno znát.
Na co ještě se zaměřujete při přijímání?
Technika bruslení, jak se chová na hřišti, jaký má charakter, jestli je to týmový hráč dobrý do party. Hokej je týmový sport, bez toho to nejde.
NÁBORY DO HOKEJOVÝCH ODDÍLŮHC Slavia Praha: Pořádá nábor dětí ročníků 2017 a 2018 do školičky bruslení. Nábory se konají vždy o víkendu, bližší informace jsou na webových stránkách klubu nebo přímo na stadionu. Lze i zavolat či napsat přímo trenérovi, který děti se vším seznámí. |
Takže individualista tam nepatří?
Nemá šanci. Pro ně jsou jiné sporty, jako tenis, golf a tak dále.
A co brankáři?
To je trochu jiné odvětví, vzhledem k tomu, že mají i speciální tréninky. Potřebují se hýbat trochu jinak než hráči v poli. Už od 3. třídy mají jednou týdně a postupně i vícekrát vlastní trénink.
Trénujete i holky?
Pár jich máme, které mají s kluky společné zápasy. Minulý rok jsme měli jednu šikovnou holku, která hrála i v dorostu. To jsou prvoročáci na střední škole. Ale pravda, je to výjimka, většinou se tak daleko nedostanou.
Proč ne?
Od 13–14 let mají vlastní mužstvo. U nás je nastavený systém tak, že holky mohou hrát o rok níž, protože do nějakého věku jsou samozřejmě lepší než kluci, ale ti je pak přeskočí.
V čem se dívčí vyspělost v hokeji projevuje?
V nízkém věku všechno pochopí rychleji, jsou šikovnější, snaživější. Kluci je pak kolem 10 let přeskočí a holky pak jdou o kategorii níž, což je pro ně výhoda. Holek je v hokeji a obecně ve sportu čím dál víc.
Jak váš trénink vypadá?
Moje 4. a 5. třída má tři až čtyři tréninky týdně a do toho i dva zápasy o víkendech. Trénujeme na ledě i na suchu. Děláme s nimi gymnastiku, protože hokejisti musí mít kloubní rozsah jak v kyčlích, tak v ramenou, aby se jim něco nestalo. Na tuhle stránku výcviku se soustředíme.
Jak moc ovlivnil vývoj dětí covid?
Dost poznamenal ty, které byly ve věku, kdy měly začít. Nejvíc to zasáhlo ročníky 2014–15. Tyto děti vlastně ztratily rok pohybové činnosti a pak to bylo hrozně znát a těžko se to dohánělo. Neříkám, že jsme to úplně dohnali, myslím, že potřebujeme ještě tak rok, aby byly na stejné vlně, jako kdyby covid nebyl.
Jak velký je zájem o hokej?
Velký, přesto většinou vezmeme všechny. V týmu potřebujeme 20 až 25 hráčů. Pak od 5. třídy hraje 15členné mužstvo, ale do té kategorie se do 30 dětí vejde.
Co byste doporučil rodičům, jak vést děti?
Dát jim nějaký všeobecný sportovní základ, do jistého věku musí dělat všechno. Největší hloupost je raná specializace, s tím bojujeme na hokeji pořád. Pořád jen hokej a hokej, ale jakmile se postaví k míči, neumějí do něj kopnout nebo ho hodit na koš. Když se najednou zraní, nemůže dělat nic jiného.
Děti přece nemohou mít tolik kroužků.
Jen ať si hází venku, ať lezou po stromech. Měly by si vybírat individuální i týmové sporty, aby zažily prohry a výhry. Je úplně jedno, jestli to bude s kamarádem z baráku nebo spolužákem. Čím více toho budou dělat, tím lépe jak pro sport, tak i pro jejich život. Socializaci budou mít na jiné úrovni, zažijí pád, i že jsou na vrcholu, to všechno zažíváme v životě taky. Navíc u týmového sportu se naučí fungovat se spoluhráči, což je super, v práci máme všichni nějaký kolektiv, se kterým musíme vycházet. I to je součástí tohoto sportu.
