Lněničková na síti X prezentovala souhrn údajných úspěchů plošného omezování rychlosti v evropských městech. Podle sdíleného příspěvku mělo zavedení třicítky přinést pokles nehod a srážek s chodci o 23 %, smrtelných o 37 %, emisí o 18 % i snížení hluku a spotřeby paliva. Samotná prezentace však realitu výzkumu zásadně ohýbá.
Piráti navrhují veřejnou plovárnu v Praze. Plány přitom existují několik let |
Infografika se zaštiťuje analýzou 40 evropských měst, souhrnná čísla ale autoři poskládali z dat od pouhých 18 z nich. Ani v tomto zlomku navíc nebyla k dispozici ucelená měření: například údaj o fatálních následcích vychází ze vzorku pouhých sedmi měst a dopady na znečištění ovzduší či hluk dokonce jen z pěti.
Vygenerovaná mapa AI i Graz z roku 1992
Vizuál provází také ilustrační mapa vytvořená umělou inteligencí, která mezi zkoumané lokality chybně zakreslila Prahu, Varšavu, Budapešť či Bukurešť. Tedy města, která v reálném výzkumu ani nefigurovala.
K nepřesnosti sáhla i sama politička ve vlastním textovém komentáři. Zatímco původní materiál zmiňuje obecný pokles kolizí o 23 %, Lněničková jej rozšířila o tvrzení, že o 23 % klesl i počet srážek s chodci. Takový údaj přitom podklad vůbec neobsahuje.
Většina Čechů odmítá třicítku ve městech. Padesátka vyhovuje polovině |
Zásadní slabinou zůstává i takzvaná kauzalita, před čímž varují i sami autoři citovaného dokumentu. Výsledky označují za předběžné, jelikož porovnávaná města mají odlišnou velikost, jiný rozsah zón i nesourodá období sledování, a to často v řádu nejen měsíců, ale i jednotek let.
Například u rakouského Grazu pocházejí podklady už z roku 1992, jiná data zase výrazně zkreslila pandemie covidu-19, kdy dopravu i nehodovost utlumily lockdowny bez ohledu na rychlostní limity. Část hodnot navíc nevychází z rigorózních vědeckých prací, ale ze zpráv veřejných institucí a webů zájmových organizací.
