Jsme v libeňské Základní škole Bohumila Hrabala, ve třídě, kde polovinu žáků tvoří děti z Ukrajiny. Max, který mezi nimi v češtině vyniká, žije v Praze už 8 let. Otázky na probíranou látku tedy za svou skupinu píše on.
„Tamti dva jsou moc šikovní, už si je můžu dovolit známkovat,“ ukazuje učitel na ukrajinské žáky v jiné skupině s tím, že jsou mezi těmito dětmi velké jazykové rozdíly. To pro učitele znamená těžší přípravu na hodinu, i výuku. Na kombinování česky nemluvících žáků s těmi, kteří rozumí, si stěžují i rodiče.
Plošný zákaz mobilů odborníci odmítli. Pravidla si mají nastavit samy školy |
„Jaký způsob je nejčastější množení?“ dopsal Max pátou otázku. Skupiny dětí si papíry vymění, aby si vzájemně odpověděly. „Muže dýcha prostředy, ve kterem není kyslík?“ zajímá spolužáky z jiné skupiny, která svůj list poslala na oplátku.
„Nemusí umět česky, záleží jak se snaží,“ podotýká Vnouček. Podle platné metodiky nemusí žáka, který nerozumí češtině, jedno pololetí klasifikovat. V druhém už musí. Řada učitelů tak hodnotí slovně.
Problém s integrací
|
„Přihlédneme k tomu, jak pracují, to třeba já nadvážím množstvím informací, které z nich dostanu,“ vysvětluje Vnouček. „Já přijít do třídy a muset číst v azbuce, nebyl bych z toho moudrý,“ komentuje s pochopením. Ku prospěchu věci tak cizincům dovoluje mobil, ačkoliv uznává, že je těžké zjistit, co na něm opravdu dělají.
I češtinářka Ivana Václavková potvrzuje, že hodnotí snahu. „Když píšeme diktát, jim dám opis, mají totiž cizinecké chyby, typicky čárky, délka,“ přibližuje kantorka. „Ale když vše plní, dávají pozor, proč by neměli mít jedničku z češtiny? Bohužel, ani tak přijímačky na střední školu zpravidla neudělají, je to pro ně těžké,“ líčí Václavková. A těžké je to i pro ni: „Výuka žáků s tak širokým rozpětím úrovní porozumění je náročná a vyčerpávající.“
Učitelé se shodují, že ideální by bylo mít třídu jen pro nerozumějící žáky, což ale nesmějí. „Mě mrzí, že všechna rozhodnutí dělají lidé, kteří nevidí, jak to funguje v praxi. Ministerstvo školství vyhlásilo, že třídy nemají být segregované, ale co je nejlepší pro ty děti? Není lepší je dát dohromady, než je nacpat do třídy, kde nemohou být úspěšní? Stejně se cítí nejbezpečněji mezi svými, stejně ty skupinky dělají,“ poukazuje zástupkyně ředitele Kateřina Karaffa.
Děti spolu víc mluví a netočí zlá videa. Přibývá škol, jež zakazují telefony |
Rádi by cizince vyučovali na jejich úrovni a přizpůsobili učivo i v jiných předmětech. „Navíc zpomalují tok vědomostí, které bychom mohli dávat dětem, které rozumějí,“ doplnila Karaffa.
Nerozumí, tak zlobí
S neporozuměním pak souvisí také demotivace některých žáků. Učitelka Veronika Hradová právě vyvádí dva ukrajinské osmáky ze třídy, jdou k výchovné poradkyni. „Vytvořili nelichotivou koláž spolužáků, kterou nechali kolovat školou,“ sděluje kantorka. „To je problém, rodiče jsou většinou rádi, že je tu mají, cítí bezpečí. Jejich děti to tak ale nevnímají a dělají problémy, protože v Česku být nechtějí,“ komentuje zástupkyně.
Bez znalosti češtiny Ukrajince nelze učit, žádá Praha návrat tříd pro cizince |
„Vyhláška ke vzdělávání nepředpokládá v běžné třídě poloviční počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, ale mohou se vyskytnout školy, kde se organizačně nepodařilo problém vyřešit. Tyto kritické situace by měly být vždy dočasné,“ upozorňuje Karel Kovář, náměstek ústředního školního inspektora České školní inspekce.
U žáků s odlišným mateřským jazykem podle něj vždy záleží na všech okolnostech, které mohou ovlivnit rychlost porozumění v českém jazyce a socializaci do kolektivu žáků. „Učitelé by měli volit takové prostředky, aby tito žáci co nejrychleji porozuměli výuce a kolektiv nebyl rozdělen na dvě skupiny,“ upozorňuje Kovář.
Dělení třídy ale podle jeho názoru je možné. „Individuální výuka žáka je přípustná, překladač rovněž. Vždy jde o to, v jaké míře, jak dlouho a jak zvolené metody ovlivní kvalitu a efektivitu výuky,“ vysvětluje Kovář. Připouští, že jazyková bariéra může zásadně ovlivnit ověřování znalostí žáků. Učitel by proto měl zkoušet tak, aby byl výsledek objektivní.
