Střední Čechy táhly průmysl

Už od středověku bylo území v centru českých zemí hospodářsky zaslíbeným krajem. Kdo by ostatně neznal třeba ikonický vápenec z Českého krasu nebo kutnohorské stříbro, jehož těžba vynesla městu přídomek bezedné královské pokladnice.

Zlatý věk nejvýznamnějšího hospodářského odvětí se však začal psát až s příchodem průmyslové revoluce v 18. a 19. století. Kraj přitom mohl těžit z výhodné tranzitní polohy, blízkosti Prahy a husté dopravní sítě.

V roce 1801 založil hrabě Rudolf Jan z Vrbna v Hořovicích první řepný cukrovar. A co na tom, že brzy zkrachoval. Následovaly ho totiž další v Čáslavi, Liběchově u Mělníka, Suchodole na Příbramsku a především v Dobrovicích u Mladé Boleslavi, který mnozí historikové považují za kolébku průmyslového cukrovarnictví celé střední Evropy.

Celý magazín

„Dobrovický cukrovar je možno považovat za mekku českých cukrovarníků a řepařů, kteří se celoživotně upsali mateřskému podniku nebo dosáhli výrazných úspěchů v českých zemích i ve světě. Proslul zejména výrobou kubesů – speciálně vařených a sekaných kostek cukru s nezaměnitelným třpytem, které byly žádané u panovnických a šlechtických dvorů po celé Evropě,“ stojí v kronice dobrovického cukrovaru.

Zrození ikonické dámy
Hybnou silou průmyslové revoluce na Kladensku byla těžba černého uhlí a výroba železa. Nález uhlí v oblasti Dříně v půlce 19. století přilákal do Kladna podnikatelské osobnosti v čele s Vojtěchem Lannou, který tu s bratry Kleinovými založil roku 1848 kamenouhelné těžařstvo a otevřel těžební pole.

„Nebýt uhlí a oceli, nebylo by dnes Kladno statutárním městem. Právě rozmach těžby uhlí a výroba oceli udělaly během 19. století zakrátko z větší vesnice o čtrnácti stech obyvatelích město s více než patnácti tisíci občany,“ upozorňuje historik Zdeněk Kuchyňka.

Zmínění podnikatelé založili v roce 1854 i druhý pilíř kladenského průmyslu – železářství a především Vojtěšskou huť. V ní dělníci zapálili vůbec první vysokou pec v Čechách, která spalovala koks. Dalším milníkem rozvoje železářství v Kladně byl rok 1889, kdy Karl Wittgenstein založil Poldinu huť. Jeho nápad vyrábět v Čechách doposud chybějící sortiment – kvalitní nástrojovou ocel, byl mistrným tahem. Brzy se totiž zařadila mezi přední světové výrobce a průkopníky v oboru.

Druhou důležitou hutní oblastí v kraji bylo Příbramsko. V roce 1674 zde majitel dobříšského panství František Mansfeld nechal postavit hutě a hamry zpracovávající železnou rudu. Příbram se pak stala jedním z nejmodernějších evropských důlních revírů a vydrželo jí to až do 20. let 20. století.

Také sklářství zaznamenalo velký rozvoj především v 19. století. Ačkoliv nejstarší české sklárny vznikly v Krušných, Lužických a Orlických horách, výrazný vzestup tradičního řemesla byl patrný i ve středních Čechách.

Vděčíme za to především sklárnám Kavalier, které František Kavalír založil roku 1837 v Sázavě. Podle svérázné rodinné kroniky, kterou sepsala jeho žena Antonie, byly počátky činnosti podnikatelského samouka krušné a nechyběly ani soudní tahanice s věřiteli.

Postupně však začaly přicházet úspěchy. Nejvýznamnější období podniku spadá do éry Kavalírova syna Vladimíra. Tento vzdělaný sklář rozšiřoval výrobu a zaváděl nové technologie i výrobky, které získávaly pozice na světových trzích.

Svým umem prosluli také poděbradští skláři. Tamní sklárna, kterou založili ve středočeských lázních bratři Jan a Augustin Gerhardtové, zahájila provoz roku 1877 a přes mnohé krize, požáry a nucené odstávky provozu patří dnes Sklárny Bohemia mezi největší evropské výrobce olovnatého křišťálu.

Kde se pivo vaří, tam se daří
Průmyslová revoluce odstartovala úspěchy další národní chlouby – pivovarnictví. Významnou roli v přeměně drobných pivovarů v klasickou průmyslovou výrobu sehrál spis sládka Františka Ondřeje Poupěte, který vydal roku 1794 a ve kterém mimo jiné zavedl v českém pivovarnictví využití teploměru, odkličování sladu či nový způsob chmelení.

Mezi nejznámější producenty pěnivého moku u nás patřil a dosud patří Pivovar Velké Popovice. Nedaleko Prahy začali pivo vařit už v 16. věku, nicméně jeho věhlas přišel o tři století později. V roce 1871 se totiž František Ringhoffer rozhodl postavit v Popovicích nový pivovar, který vybavil technickými novinkami. První várku proslulého Kozla zde sládci uvařili už o tři roky později.