Výzkum vědců z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd (ÚŽFG AV) zaměřený na želvušky ukázal fungování ledovcových ekosystémů i možnosti přežití změn klimatu. Želvušky jsou bezoobratlí živočichové obývající speciálně povrchy ledovců napříč Arktidou, jejich populace jsou na ledovcích izolované jedna od druhé. Ztráta každého ledovce by proto mohla podle odborníků znamenat nevratnou ztrátu místní genetické rozmanitosti. Avšak výzkum zároveň odhalil, že želvušky dokážou lokálně přežívat i dlouhá období bez ledu, což mění pohled na dynamiku a stabilitu ledovcových ekosystémů v kontextu klimatických změn. V tiskové zprávě o tom dnes informovala Eliška Zvolánková z Akademie věd ČR.
"Předpokládali jsme, že želvušky budou na ledovcích spíše náhodnými kolonisty, které tam často i na velkou vzdálenost přinesly větry nebo ptáci a že tak budou spíše vytvářet homogenní populace. Ale ony zůstaly s nadsázkou každá na svém ledovci," popsal vedoucí výzkumu Karel Janko z ÚŽFG AV. "Byli jsme překvapeni, když jsme zjistili tak vysokou míru izolace, která naznačuje, že tyto želvušky mohou být specializované na lokální podmínky konkrétních jednotlivých ledovců," řekl Janko.
Objev vědců zásadně mění chápání toho, jak fungují ledovcové ekosystémy. Genetická analýza severských populací želvušek prokázala, že musely lokálně přežít období rozsáhlého odlednění přibližně před 8000 až 5000 lety. Pravděpodobně se uchýlily do malých jižních ledovcových útočišť, odkud se následně rozšířily na nově vznikající ledovce v okolí. "Tento paradox – extrémní specializace na život na ledovcích a současně schopnost želvušek přežívat období bez ledu – nám ukazuje, jak odolné a přizpůsobivé mohou tyto mikroorganismy být," uvedl vedoucí výzkumu. Objev úzké specializace a odolnosti želvušek podle něj naznačuje, že mohou hrát klíčovou roli ve stabilitě a dynamice ledovcových ekosystémů.
Želvušky konzumují bakterie a řasy, tím regulují základní procesy, které přispívají k tání a růstu ledovců, čímž ovlivňují celý ekosystém. "Výzkum může pomoci lépe předpovědět budoucí vývoj těchto ekosystémů v kontextu globálního oteplování," doplnil Janko.
Projekt vedený ÚŽFG AV trval více než deset let a zahrnoval úzkou spolupráci s Univerzitou v Poznani, Jihočeskou univerzitou, Ostravskou univerzitou a Ústavem půdní biologie a biogeochemie Biologického centra AV ČR.
