Proměnu města na úpatí Krušných hor ovlivnil odsun německého obyvatelstva, které před válkou tvořilo v Chomutově většinu, postupné dosidlování českým obyvatelstvem z vnitrozemí i nástup komunismu s centralizovaným plánováním. Průmyslový rozvoj a s ním spojený příliv lidí vyžadoval sídliště s dostupnými službami. „Ambiciózní plány architektů z 60. let ale narazily na ekonomické limity 70. let, vedly k demolicím a nesourodé architektuře,“ popisuje ve velkoryse pojaté publikaci Voch.
Jaký impuls vás přivedl k tématu urbanistické proměny Chomutova v době po druhé světové válce?
Můj zájem o toto téma se probudil už během studií na gymnáziu. Tehdy jsem narazil na Facebooku na stránku Chomutov-Komotau a zaujala mě rozsáhlá fotogalerie, obzvláště snímky původní Palackého ulice. Byl jsem překvapen, jak malebně vypadala – s krásnými obytnými domy, existoval zde i honosný nárožní dům s věžičkou. Tato část Chomutova evokovala atmosféru elegantních evropských měst. Začalo mě zajímat, proč už tato podoba neexistuje a co vedlo k její demolici.
Později se k tomu přidala nabídka mého tehdejšího učitele dějepisu, Josefa Märce, abych se účastnil Středoškolské odborné činnosti (soutěž odborných prací talentovaných studentů středních škol, pozn. red.). Zpočátku mě to příliš nelákalo, ale když jsem o tom promluvil doma, děda mi prozradil, že v Palackého ulici bydlel. V tu chvíli jsem si uvědomil, že právě toto téma chci zpracovat.
Jak dlouho trval výzkum a napsání knihy?
Zabralo to pět let. Je tedy pravdou, že jsem se tomu věnoval především o prázdninách, hodně času jsem strávil v archivech. Neměl jsem žádné zkušenosti, takže jsem se několikrát dostal do úzkých. Původně jsem chtěl udělat interaktivní mapu s popisem a nákresy již neexistujících domů, ale technické zpracování na mě bylo příliš náročné. Nakonec jsem se dohodl s ředitelkou chomutovského muzea na vzniku knihy.
Zmíněnou Palackého ulici, která je hlavní a nejfrekventovanější městskou třídou, nyní lemují panelové domy. Předchozí městské obytné domy byly zbourány v 60. letech minulého století. Proč je raději neopravili?
Spousta původních domů byla již během druhé světové války ve špatném technickém stavu. Domy, které patřily židovským obyvatelům, byly už ve 30. letech 20. století opuštěné a chátraly. Zbourána byla zhruba čtvrtina města. K demolici přispělo i to, že původní německé obyvatelstvo, které tvořilo před válkou podstatnou část obyvatel Chomutova, bylo odsunuto a nově příchozí neměli k domům žádnou citovou vazbu. Byla to i otázka praktičnosti, třeba většina budov neměla ani splachovací záchod. Takže vidina, že by v centru města vzniklo nové, moderní bydlení, byla mnohem lákavější. Autorem podoby Palackého ulice ze 70. let je architekt Vratislav Štelzig.
Po druhé světové válce z Chomutova zmizel třeba i evangelický kostel Gustava Adolfa z konce 19. století. Proč byl odstřelen?
Kostel se nacházel na okraji městského parku, ve Farského ulici. Byl postaven v novogotickém slohu a osobně jej považuji za jeden z nejkrásnějších v Chomutově. Po druhé světové válce ubývalo věřících i peněz na údržbu kostela. Posledních několik let sloužil jako skladiště. Kostel musel ustoupit nové výstavbě širšího areálu městských lázní, byl zbořen v srpnu 1972. Řada Chomutovanů se domnívá, že přesně na jeho místě stojí padesátimetrový bazén, ovšem není tomu tak. Existuje fotografie, na které je vidět výstavba bazénu a v pozadí kostel ještě stojí.
Nájemníci nesměli mít ani papouška, říká autor knihy o Koldomě v Litvínově |
Nepřehlédnutelnou dominantou celého Chomutova je takzvaný Armabeton ze 70. let, který je se svými 17 patry a více než 70 metry nejvyšší budovou ve městě. Patří soukromé firmě, je po rekonstrukci a možná v něm vznikne ubytovna. Jak ho vnímáte?
Původní projekt ze 60. let počítal s jiným vzhledem a funkcí kanceláří. Až pozdější realizace v 70. letech přinesla zjednodušený návrh a změnu na ubytovnu, což ovlivnilo vzhled objektu a soulad s okolní zástavbou, do které nezapadá. Osobně budovu považuji za jeden ze špatných příkladů proměny města.
A kterou stavbu z druhé poloviny minulého století naopak považujete za povedenou?
Architektonicky zdařilým počinem byl Prior, dnes známý jako Chomutovka. Tato stavba vynikala promyšleným rozložením prostoru a pater, zajímavým propojením pomocí výtahů a schodišť a výhledem na park. V době svého vzniku patřil k nejmodernějším obchodním domům v republice a architektonicky skutečně dával smysl.
Severní část města tvoří dlouhý pás sídlišť, která vyrostla v rozpětí několika let. Nové panelové domy dokázaly pojmout desítky tisíc nových obyvatel...
Ve druhé polovině 20. století probíhala v Chomutově rozsáhlá industrializace a s ní spojený rozvoj města, což vedlo k nárůstu počtu obyvatel. Během relativně krátké doby bylo nutné postavit nové bydlení pro desítky tisíc lidí, kteří sem přicházeli za prací či se do města stěhovali z vesnic, které musely ustoupit těžbě uhlí. Chomutov byl v té době jedním z mála měst, kterému se podařilo bytovou krizi opravdu vyřešit díky masové výstavbě sídlišť.
Pásová sídliště jsou ale experiment, který v Chomutově moc nevyšel, neboť dostat se z jedné strany na druhý konec města trvá hromadnou dopravou i s nějakým přestupem skoro hodinu. Na druhou stranu, v té době to bylo nejlepší řešení. Prostoru, kam by se mohl Chomutov rozvíjet, moc nebylo. Z jedné strany Krušné hory, z druhé hnědouhelný povrchový lom. Výstavba směrem k Jirkovu byl logický krok a vznikl tak pás sídlišť, který je do značné míry propojen právě se sousedním městem.
Dnes se na sídliště často díváme kriticky, jako na anonymní noclehárny. Jak je však vnímáte vy s odstupem času a s ohledem na vaše bádání?
Někdejší plánování sídlišť zahrnovalo i občanskou vybavenost – školy, školky, obchody, zdravotnická zařízení, kulturní domy. Mnoho lidí považuje někdejší sídlištní uniformitu za nedostatek, ale já to vnímám naopak, tehdejší architektonickou čistotu mám rád. I když se pořád jednalo o panelové domy, byly na jednotlivých sídlištích použity odlišné typy panelů nebo různé architektonické detaily, díky kterým se odlišovala. Ovšem dnes už to není pod záplavou barevných zateplených fasád vidět, a to je škoda.
Do tohoto období patří i výstavba netypických panelových domů „Experimenty“ na sídlišti Březenecká. Čím jsou jedinečné?
Jsou to 18podlažní panelové domy s 230 byty. Z plánovaných šesti byly realizovány v 70. až 80. letech minulého století jen tři podle návrhu architekta Rudolfa Bergra. Vnitřní uspořádání bytů je nezvyklé, jedná se o garsoniéry a mezonetové třípokojové byty, které poskytují výhled na dvě světové strany. V době jejich vzniku šlo o luxusní bydlení. V původním návrhu se dokonce počítalo s tím, že na střeše vznikne rekreační zóna, možná také bazén.
Povedla se podle vás poválečná přestavba Chomutova?
Asi mě hodně lidí ukamenuje, ale já si myslím, že do určité míry ano. Samozřejmě bych si přál mít kolem řeky Chomutovky romantická zákoutí mezi historickými domy, ale to prostě nebylo vzhledem k prudkému rozvoji města a potřebě zkapacitnit i dopravu možné. Část města se na dvacet let proměnila ve staveniště, ale když se na to budu dívat optikou někdejší doby, tak udělali právě to, co tehdy mohli. Za proměnou Chomutova stáli skvělí architekti Vratislav Štelzig a František Machač.
