Asi sto metrů pod zemský povrch mohlo najednou sejít dvacet návštěvníků, z nichž každý vyrazil vybaven helmou a svítilnou. „Na stěně vidíte krystaly fluoritu a to, jak se ve světle baterek blýskají,“ popisoval průvodce Tomáš Vinš ze Správy jeskyní České republiky, která se o jedinečný podzemní prostor stará.
Zatímco venku panovaly letní teploty, v podzemí je osm stupňů Celsia a vlhkost přes 90 procent. Jako memento starých časů v dole zůstalo některé původní vybavení, například vozík na rubaninu či staré trubky. Vlhkost v podzemí je ale neúprosná a kovové předměty kvůli ní rapidně degradují.
Ve skalním masivu jsou stále patrné navrtané otvory, kam horníci dříve vkládali trhavinu. „Druhý den po odstřelu přišli a horninu naházeli do vozíků. Rubaninu pak vyváželi na povrch, kde ji třídili,“ doplnil průvodce s tím, že ražba postupovala tempem zhruba jeden metr za den.
Horníci zde postupně vyrazili celkem 21 kilometrů chodeb. Avšak zůstal zachován jen zhruba kilometrový úsek, přičemž přístupný pro veřejnost je přibližně v délce 650 metrů. Důl se nachází v prostorách fluoritových jeskyní, které jsou památkově chráněné.
Aby byly vysoké fluoritové stěny dobře viditelné, musejí je jeskyňáři čas od času omýt. „Vezme se koště a vyčistí se. Nejtěžší na tom je dostat sem kbelíky s vodou,“ poznamenal Vinš.
O prohlídky je obrovský zájem a prázdninové i podzimní termíny jsou již vyprodané. „Vypsání termínů jsem si hlídala už od Vánoc, abych je stihla zarezervovat. Loni jsem to totiž nestihla,“ řekla jedna z návštěvnic.
Nejstarším čtvrtečním účastníkem byl třiaosmdesátiletý sběratel minerálů Richard Štefánek. „Cesta zpátky byla těžká, zadýchal jsem se, ale hrozně moc jsem to chtěl vidět,“ svěřil se v cíli.
Objev fluoritu na začátku 20. století
Výskyt fluoritu v této oblasti objevil v roce 1906 geolog Josef Emanuel Hibsch (1852–1940). Rozsáhlejší geologický výzkum se uskutečnil až v 50. letech minulého století. Brzy nato začala těžba fluoritu, která s přestávkami vydržela až do roku 1993. Minerál odtud mířil do sklářství a chemického průmyslu. V osmi štolách horníci vytěžili 200 tisíc tun rubaniny.
Po roce 1989 vzrostly náklady na dobývání a také se otevřely trhy. Poptávka po rudních i nerudních surovinách z Československa začala klesat. V roce 1993 byl u Sněžníku vyhlášen útlumový program, který pak vedl k definitivnímu ukončení těžby.
Na unikátní jeskynní dutiny narazili horníci při ražení štol pro těžbu. Tu a tam zde pronikali do neznámých prostor mnohametrové délky s „barevnou výzdobou“ fluoritových vrstev. Objevování nových jeskynních prostor tu posléze bylo častou záležitostí. Znalci oblasti tvrdí, že jich při těžbě bylo objeveno na padesát.
Ovšem právě větší či menší dutiny horníkům ztěžovaly práci a ohrožovaly je. Řada z dutin proto byla ihned zasypána, ve výjimečných případech i odstřelena.
