Obnova vyjde na několik desítek milionů korun. Veřejnost novou expozici uvidí a zažije na vlastní kůži v průběhu nadcházející turistické sezony.
„A přece se točí…,“ podotýká s úsměvem ředitel muzea Zbyněk Jakš v momentě, kdy se se syčením a odfukováním daly do pohybu písty obřího parního těžního stroje. V podstatě jde o srdce důlního areálu a dnes také historickou technickou památku.
 |
Stroj sloužil svému účelu celé jedno století – od roku 1891 do roku 1992. Je starý jako pražská Petřínská rozhledna. Podle Jakše jde prakticky o nezničitelné zařízení. „Za ta léta, co byl odstavený, samozřejmě zarezl. Znamenalo to celý stroj rozebrat a vyčistit. Pravdou však je, že se na něm nemá co pokazit. Jsou stroje, které vydrží téměř cokoliv – potřebují jen náležitou údržbu a náš těžní stroj především hodně mazat,“ popisuje Jakš.
Kovový obr je pýchou místního muzea. Je dlouhý dvanáct metrů, široký šest metrů a má dva válce s průměrem bubnů čtyři metry. „Parní stroje dneska v republice ještě jsou, i v zahraničí, ale tento je svým způsobem unikátní. Většina strojů má totiž šoupátkové rozvody, ten náš má ventilové rozvody,“ vysvětlil Jakš s tím, že zařízení sloužilo k dopravě materiálu a lidí pomocí těžních lan a klecí v důlní jámě.
Stroj naposledy horníky a vagony s uhlím vytáhl z šachty v roce 1992. Pak byl odstavený. Částečnou renovací prošel už před několika lety, do pohybu se dává až nyní, a to v rámci právě probíhající rekonstrukce těžní věže s jámovou budovou z druhé poloviny 19. století.
Hornické muzeum opraví těžní věž a nechá lidi fárat. Splněný sen, říká ředitel |
Opravuje se úplně všechno, objekt byl kvůli poničené střešní konstrukci značně zchátralý – dřevěné podlahy ztrouchnivěly, železné části pokryla rez. „Jak sem zatékalo, kovové konstrukce byly značně poškozené, velkou část jsme museli vyměnit. Opravují se všechny stroje, které tu byly,“ přibližuje Jakš s tím, že díky tomu bude nová expozice unikátní.
Bude totiž v provozu komplet oběh vozíků, kterými se uhlí dopravovalo na povrch. V těžní věži se nacházejí takzvané Thomsonovy zdvojené pomocné výtahy z roku 1910, jimiž se dopravovaly vozíky s uhlím na povrch a prázdné zase pod zem. Vyrobeny byly přímo na míru dolu Julius III.
Náklady na renovaci těžní věže vyjdou na 75 milionů korun. Přes 80 procent nákladů bude uhrazeno z Operačního programu Spravedlivá transformace. Další prostředky poskytly Ústecký kraj a město Most.
Obnova věže a budovy začala letos na jaře a ještě několik měsíců potrvá. „Samotné stavební práce bychom chtěli mít hotové do konce roku, pak začneme pracovat na expozici,“ zmiňuje Jakš s tím, že návštěvníci by si tyto obnovené technické památky mohli prohlédnout pravděpodobně v druhé polovině příští turistické sezony. Prohlídka tak bude kompletní a zájemci si projdou všemi částmi šachty jako opravdoví horníci.
Muzeum je pro návštěvníky stále otevřené, současné práce totiž nijak do stávajícího prohlídkového okruhu nezasahují.
Muzeum návštěvníkům přibližuje historii dobývání a zpracování uhlí v centrální části severočeské hnědouhelné pánve. Uvidí zde mnoho autentických historických exponátů. Jednak jde o původní technické vybavení dolu Julius III, jednak o zařízení, které sem bylo dopraveno z jiných šachet. Většinu strojů si mohou návštěvníci osahat a uvidí, jak pracovaly.
Muzeum se je všechny snaží udržet funkční, což je podle Jakše zvlášť u nejstarších exponátů velmi náročné, protože lidí, kteří to umějí, ubývá.
30. března 2025 |
