„Musíme ke každému člověku přistupovat jako ke svébytné bytosti. Pokud chceme, aby druzí měli úctu k nám, musíme mít úctu k jednotlivci. Jakmile někoho zařadíme do skupiny a začneme ji celou hodnotit, sklouzáváme ke kolektivní vině. K tomu máme bohužel stále tendenci, přestože to v historii přineslo hrozné výsledky – ať už před válkou, během ní, nebo po ní. Postoloprtský masakr je toho bohužel smutným příkladem,“ uvedl Přibyl pár minut před tím, než na téměř dvacetikilometrový výšlap z Postoloprt do Žatce vyrazil.
 |
Právě zde se v poválečných dnech uskutečnil nechvalně známý postoloprtský masakr. Příslušníci Československé armády pozabíjeli stovky německých obyvatel, převážně z Postoloprt a nedalekého Žatce. V hromadných hrobech bylo později objeveno přes 700 těl, ovšem podle historiků je počet obětí mnohem vyšší.
Účastníci pochodu nesli jména zabitých lidí. Stanislav Přibyl si vybral Maxmiliana Hilberta. Byl to řeholník z kláštera kapucínů v Žatci. Během přesunu z Postoloprt zpět do Žatce s ostatními řádovými bratry se mu udělalo nevolno, a protože zaostával za ostatními, byl zastřelen.
Arcibiskupova přítomnost na pochodu nebyla náhodná. Stanislav Přibyl vyhlásil letošek Rokem smíření. Na dvanácti místech v litoměřické diecézi, kde při odsunu umírali lidé, se během roku uskuteční bohoslužby. V Postoloprtech se spojil s organizátory studentského pochodu.
Tisíc kamenů pro oběti v Postoloprtech. Studenti vracejí jména zavražděným Němcům |
Arcibiskupova přítomnost přilákala víc účastníků než v minulých letech. „Odhaduji, že letos je nás tu kolem 350. Na pochod se vypravili jak studenti, tak řada starších lidí,“ uvedl hlavní organizátor, pedagog pražského Gymnázia Jana Keplera Petr Zemánek.
Na pochod vyrazili studenti a žáci středních a základních škol z Loun, Prahy, Žatce, Kadaně, Klášterce nad Ohří a dalších měst. „Jsem tu s deváťáky. Postoloprtský masakr se týkal i žateckých obyvatel a je to událost, která by měla být připomínána, protože je to obrovská nespravedlnost na nevinných obětech. Proto je potřeba si to připomínat, aby se takové věci neděly,“ uvedla učitelka Kateřina Holštajnová ze základní školy v Žatci.
Student žateckého gymnázia Šimon Dědič si na cedulku, kterou si přišpendlil na bundu, napsal jméno Adolf Ziegler. „Vybral jsem si ho, protože to byl učitel ze Žatce a já studuji v Žatci,“ zmínil. Jeho kamarád Filip Hablovič si zapsal jméno žateckého dělníka Antona Zippla.
Během pochodu účastníci prošli kolem místa, kde stávala v Postoloprtech vojenská kasárna, v nichž vojáci internovali stovky německých obyvatel a kde docházelo k jejich vraždění. Budovy byly před ledy zbourány a dnes se na louce připravuje výstavba rodinných domů. Žádný památník na poválečné události zde není.
Vraždění Němců zůstalo bez trestu. Od postoloprtského masakru uplynulo 80 let |
O kus dál proto organizátoři nechali vztyčit jeden z památníků, které tvoří na trase pietní zastavení. Jde o patníky, na nichž je QR kód, který odkazuje na stránku, kde je událost popsána. Další patník chtěli organizátoři vztyčit u budovy školy, kde byl také masový hrob, radnice jim to ale nepovolila.
„Stříleli je jako králíky a ještě se tím chlubili“
Pochod se zastavil také u pamětníků masakru – bratrů Erika a Waltera Urbanových. Jejich otec byl v kasárnách zabit. Erikovi bylo v té době osm let a Walter je o pět let mladší.
„To, co jsme zažili, nikomu nepřeji. Pamatuji si vojáka, který přišel, zapálil si a povídá nám: ‚Tak jsem jich udělal čtyřicet.‘ Taková byla doba. Když šel táta do kasáren, říkal: ‚Co mi můžou udělat, já nejsem žádný nacista.‘ Už se nevrátil,“ vyprávěl Erik. O vojácích říká, že do německých internovaných obyvatel stříleli bez slitování jako do králíků. Na vlastní oči viděl zabité lidi. „Nejhorší na tom je, že ty zrůdy byly na zabíjení hrdé,“ dodal.
Vzpomínkovou akci zakončí dnes v podvečer mše v žateckém kostele Korunování Panny Marie. Hlavním celebrantem bude arcibiskup Stanislav Přibyl.
2. června 2026 |
