Senátor Ivo Trešl: Podílím se aktivně na rozvoji regionu

Jsem lékař
Jsem chirurg a od začátku června i primářem chirurgického oddělení rakovnické nemocnice. Nastoupil jsem sem v roce 1996, tedy téměř před třiceti lety. Rakovnická nemocnice byla tehdy klasická nemocnice okresního typu se čtyřmi základními obory, laboratoří, rentgenologickým oddělením a s LDN a poskytovala tzv. bezprahovou péči. Když se privatizovala a přešla pod společnost Privamed, ukázali se noví majitelé jako rozumní lidé, kteří zachovali její charakter, investovali, udrželi rozsah péče a dnes můžu říct, že to byla tehdy dobrá volba, neboť ne každá takto privatizovaná nemocnice a její pacienti měli takové štěstí.

Proč jsem vstoupil do politiky
Do politiky mne přivedla jednoduchá věc - hluboký vztah k místu, kde jsem se narodil, vyrostl, kde stále žiju, kde mám rodinu a přátele. Jako lékař se starám o zdraví lidí, ale před dvaceti lety jsem si uvědomil, že bych chtěl pro region udělat ještě něco navíc. Vrátit městu to, co mi dalo a aktivně se podílet na jeho rozvoji a rozkvětu. Práce v zastupitelstvu města a poté i v Senátu je pro mě způsob, jak se podílet na tom, aby byl náš region skvělým místem pro život.

Na komunální politiku jsem navázal v Senátu
Bez zkušeností z komunální politiky by moje práce v Senátu byla poloviční. Právě na malém městě se totiž člověk naučí to nejdůležitější – potkávat se s lidmi, naslouchat jim a řešit jejich každodenní problémy. V Senátu jsou často předkládány zákony, které na papíře vypadají skvěle, ale v praxi pak mohou městům a obcím nebo všem lidem komplikovat život. Díky zkušenostem z práce v komunále a díky zpětné vazbě například od úředníků rychle vidím, jak se legislativa může dotknout běžného chodu našeho regionu. Komunální politika mě naučila schopnosti hledat dohodu, kompromisy a hlavně mě udržela nohama na zemi.

Šest let ve funkci senátora pro mne znamenalo především obrovskou odpovědnost a pokoru. Jako pro lékaře pro mě byl člověk vždy na prvním místě a v Praze jsem se snažil tento lidský pohled přenést i do své senátní práce. Byla to léta intenzivní práce, nových zkušeností, ale i odpovědnosti, protože naše rozhodnutí ovlivňují život každého člověka zemi. Mým úkolem bylo i hájit zájmy regionu, ze kterého pocházím.

Vítám kontakt s občany
Hlavní senátní kancelář mám v Lounech. Myslím si, že je to tak správně. Louny jsou totiž jakýmsi hlavním městem našeho volebního obvodu. Navíc v Rakovníku to mají ke mně lidé přeci jen jednodušší se dostat. Do kanceláře chodí občané řešit své problémy nebo naopak upozorňovat na to, co by se kde dalo a mělo udělat lépe. Občany z Lounska třeba mrzí, že byla zrušena okresní nemocnice a dodnes se s tímto nevyrovnali.

Jako lékař a senátor vidím každodenní realitu našeho zdravotnictví z první linie. Pokud mi voliči v našem obvodu Louny znovu dají svou důvěru, mé hlavní priority budou logicky pokračovat ve zdravotnictví. Chci dokončit změny, které zajistí, že naše zdravotnictví bude moderní, dostupné a zvládne výzvy budoucnosti. Mými klíčovými tématy je skutečná elektronizace zdravotnictví, která nesmí být strašákem lékařů, ale měla by urychlit a ulehčit administrativu, zamezit zbytečným zdvojováním vyšetření a tím i šetřit finance. Také transformace péče pro stárnoucí populaci, protože demografický vývoj je neúprosný a je potřeba se připravit na posílení péče o starší pacienty, na paliativní péči a na péči o chronicky nemocné pacienty. Mám jasnou představu, třicetileté profesní zkušenosti a energii v této práci pokračovat. Děkuji všem za dosavadní podporu.

Je třeba dobíjet i energii
Většinu času trávím v bílém a věnuji se svým pacientům v rakovnické nemocnici. Přibližně jednou týdně si uvážu kravatu a vyrazím do Prahy do Senátu na zasedání zdravotního výboru, na schůzi našeho senátorského klubu či na schůzi Senátu. A pokaždé, ať už z nemocnice nebo z Prahy, se vracím ke své rodině a našemu psovi do Rakovníka. Kdysi jsem hrával volejbal, dokonce jsem to dotáhl do 1.ligy. A nebo kopanou na okresní úrovni. Takže největší relax je pro mě sport. Mám rád kolo, běžky, sjezdovky nebo turistiku. Ze zdravotních důvodů již míčové či kolektivní sporty nevyhledávám, ale rád se na ně podívám v televizi. Máme loveckého psa a ten má rád pohyb, takže téměř denně s ním chodíme do lesa. Sport pro mě zůstal důležitý, ale už je to víc o radosti než o výkonu.