„Zápis na seznam UNESCO se určitě na návštěvnosti projevil. Nyní máme zhruba 14 tisíc platících návštěvníků. To je 75procentní nárůst oproti loňskému roku, kdy jsme měli ve stejnou dobu osm tisíc lidí,“ popsala kastelánka.
Ve skupině návštěvníků zní kromě češtiny také angličtina. „Návštěvníků z ciziny máme určitě více. Jsou to jak Evropané, tak cizinci ze zámoří – na památku UNESCO se přijeli podívat i Australané, Korejci či Američané,“ podotkla Zajíčková.
Skutečnost, že je zámek na seznamu speciálně chráněných památek světa, by měla pomoci i s roky plánovanou obnovou památky. Ta se bude týkat italské barokní zahrady, která je největší kaskádovitou zahradou u nás. Vrátit by se jí měla původní podoba z 2. poloviny 18. století.
Úpravou projdou i nádvoří a samotná budova zámku, která by se měla zbavit své oprýskané fasády. Dostane novou. Restaurátoři budou mít také za úkol odkrýt historickou výmalbu v patře jižního křídla zámku. Jde o výmalbu z dílny Kryštofa Seckela (1725–1811), od nějž je vyzdoben i jeden z velkých sálů na zámku.
„V současné chvíli jsme v předprojekční fázi,“ zmínila kastelánka s tím, že bude nutné udělat stavebně historický průzkum celého areálu. Kdy náročná a nákladná obnova začne, si netroufá odhadnout, nicméně doufá, že by to mohlo být do pěti let.
Odborníci totiž musí nejdříve zjistit, zda není narušena statika jihovýchodního nároží budovy, kde se před časem objevily trhliny. „Zatím dosavadní zkoumání narušení nepotvrdilo. Nicméně musíme mít jistotu,“ řekla Zajíčková.
Hodně aut, naštvaní místní
S větší pozorností turistů a návštěvníků si kastelánka uvědomuje, že je potřeba zlepšit i zázemí nejenom pro personál, ale hlavně pro návštěvníky. Chybí třeba velká parkovací plocha. Lidé mohou sice odstavit auta v blízkosti zámku, kapacita je však malá. Mnozí proto parkují na návsi, což nesou především o víkendech, kdy jsou na zámku akce, a přijíždí sem tak více lidí, nelibě někteří místní.
„Chtěli bychom také vybudovat prostor, kde by si mohli návštěvníci odložit zavazadla, kola a třeba se i osprchovat a občerstvit se,“ nastínila Zajíčková. V obci totiž chybí nabídka stravování.
Příchozí by to přitom uvítali. „Přijeli jsme z Prahy. Doufali jsme, že si dáme po prohlídce zámku oběd přímo ve vsi, nic tu ale není,“ zmínili manželé Iveta a Jan Hruškovi. Po krátké diskusi a hledání v telefonu se rozhodli jet do nedalekého Žatce. „Původně jsme to neměli v plánu, ale rovnou se podíváme i na další chmelařské památky,“ dodali.
Jiní turisté přijíždějí do Stekníku vlakem, ne přímo do obce, nejbližší zastávka je ve zhruba dvou kilometrech vzdálených Trnovanech. Železniční stanice byla obnovena právě v letošní sezoně. K zámku se zájemci dostanou po silnici vedoucí mezi chmelnicemi.
Žatec startuje sezonu v UNESCO. Turisty vezmeme i do chmelnic, říká manažer |
Zámek byl na prestižní seznam světových památek zapsán jako součást krajiny žateckého chmele. Právě bez chmele by zřejmě nebyl ani zámek. Na místě dnešního šlechtického sídla stávala kolem roku 1600 tvrz. V roce 1681 koupil požárem zničené zbytky stavby bohatý žatecký měšťan a obchodník s chmelem Jan Jiří Kulhánek, který byl uveden do šlechtického stavu. Ve 2. polovině 18. století, za jeho vnuka Jana Františka, pána z Klaudensteina, došlo k rokokové úpravě objektu.
S chmelem je pak spojen i jeden z návštěvnických okruhů. Lidé si mohou projít výstavu s názvem „Jak se češe do věrtele“, věnovanou vzpomínkám pamětníků na chmelové brigády v 60. letech. Ostatní prohlídkové okruhy nabízejí zámeckou klasiku – pohled do pokojů vybavených historických mobiliářem.