„Genocidu prezentujeme jako univerzální téma v širokém kontextu dějin 20. století. Návštěvník je prostřednictvím prožitku veden k hlubší reflexi mechanismů genocidního násilí a k porozumění příčinám tohoto zločinu všech zločinů,“ říká Šimon Krbec, ředitel Centra studií genocid Terezín.
Novinka se nachází v osmi místnostech Wieserova domu a propojuje historický výklad s audiovizuálními a uměleckými prvky. „Nejde nám jen o předávání faktů. Důležitý je prožitek a emoce. Koncepce výstavy má návštěvníka vést k otázce, jak by se v podobné situaci zachoval on sám,“ vysvětluje Krbec.
Expozice se věnuje genocidě jihoafrických kmenů Hererů a Namů, genocidě Arménů, Řeků a Asyřanů, stalinskému hladomoru na Ukrajině, holokaustu Židů a Romů i genocidám v Kambodži, Rwandě a v bývalé Jugoslávii. Současně vysvětluje mechanismy, které vedou ke vzniku masového násilí, a ukazuje, jakou roli hraje mezinárodní právo při jeho prevenci.
„Koncepce expozice podporuje vzdělávací cíle a vychází vstříc zejména současné mladé generaci a jejich způsobu vnímání světa. Cílem expozice je posilovat historickou a právní gramotnost, přispívat k prevenci extremismu a podporovat společenskou odolnost vůči dehumanizaci a násilí,“ doplňuje Krbec.
Název expozice „Zločin beze jména“ odkazuje na výrok britského premiéra Winstona Churchilla, který během druhé světové války označil systematické vyvražďování civilního obyvatelstva za zločin, pro nějž tehdy neexistovalo právní pojmenování.
Osm tisíc zavražděných mužů a chlapců. A 30 let po genocidě v Srebrenici to v Bosně zase vře |
Právní definici přinesl až v roce 1944 Rafael Lemkin v knize Vláda Osy v okupované Evropě, jejíž první vydání je jedním z artefaktů expozice. O čtyři roky později byla díky jeho snaze na půdě OSN přijata Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidy.
Na výtvarném a scénografickém zpracování expozice se podílel Michal Pěchouček, držitel Ceny Jindřicha Chalupeckého pro nastupující výtvarné umělce. „Nechtěl jsem vytvořit jen informační výstavu. Zajímala mě zkušenost volby. Otázka nemá znít, jak se to mohlo stát, ale co bych udělal já. Genocida nezačíná vražděním. Začíná slovníkem. A ten je aktuální i dnes,“ říká.
