Český hraný film pro děti v letech 1945 až 1993 přibližuje nová kniha filmového historika Lukáše Skupy. Vydal ji Národní filmový archiv. Hlavní pozornost se v publikaci Jednou nebudeme malí. Český hraný film pro děti 1945–1993 soustředí na Filmové studio Barrandov a Filmové studio Gottwaldov/Zlín. Text doplňují fotografie z filmů, z jejich natáčení nebo dobové plakáty. Vyplývá to z tiskové zprávy Národního filmového archivu, kterou dnes ČTK zaslala mluvčí zlínského filmového festivalu Kateřina Martykánová.
Kniha sleduje vývoj českého hraného filmu pro děti od zestátnění kinematografie v roce 1945 až po konec státního monopolu v roce 1993. Autor popisuje, jak tvorbu ovlivňovaly kulturní, politické nebo výrobní podmínky.
"Knížka nabídne čtenářům mnohdy zřejmě překvapivý pohled na dětské filmy, které si dnes nostalgicky hýčkáme jako rodinné stříbro české kinematografie. Na veřejnosti se sice neustále zdůrazňoval jejich velký význam s ohledem na výchovnou funkci, ale realita byla často dost odlišná," uvedl Skupa.
Vývoj filmů provázela řada potíží. "Okrajová pozice uvnitř studiového systému, horší produkční podmínky, problematičtější postavení v distribuci, pocit neviditelnosti, nebo dokonce méněcennosti, kterým trpěli jejich tvůrci. Dětský film nebyl považován za pravé 'velké umění' a neměl publicitu srovnatelnou s tvorbou pro dospělé," uvedl Skupa.
Hlavní pozornost se soustředí na Filmové studio Barrandov a Filmové studio Gottwaldov/Zlín, kde vznikly například snímky Pyšná princezna, Cesta do pravěku, Metráček, Ať žijí duchové! či Páni kluci. Představuje také osobnosti dětského filmu, Otu Hofmana, Milana Vošmika, Věru Plívovou-Šimkovou nebo Josefa Pinkavu. Autor odkrývá i dosud neznámé souvislosti rozvoje celovečerní hrané pohádky, pionýrského či rodinného filmu.
