„Každý člověk si zaslouží svou důstojnost. I náš voják měl svou rodinu, která si ho vážila. Určitě by mu rádi vystrojili nádherný pohřeb a projevili mu úctu. Tuto příležitost ale nedostali,“ konstatoval uherskohradišťský farář Petr Bulvas.
„My o něm dnes víme díky tomuto úžasnému výzkumu řadu věcí, i když jeho jméno neznáme. Vzhledem k historickým okolnostem je téměř stoprocentní, že byl pokřtěný. Proto mu se souhlasem olomouckého arcibiskupa uděláme církevní smuteční obřad,“ doplnil.
 |
Smutečním obřad se uskuteční v 15.30 hodin. Ostatky pak budou umístěny na mařatickém hřbitově na místě, kde je pohřbena i řada maďarských vojáků z konce druhé světové války. Uherský husar tak bude uložen po boku svých krajanů.
Vzhledem ke stavu kostí nebylo možné provést genetickou analýzu a dopátrat se tak například k žijícím příbuzným husara.
Pohledný husar, kterého bodli do hlavy. Tajemství lebky ze školy odhaleno |
„Pokud nemáme jméno, nebylo by vhodné, aby měl vlastní hrob,“ poznamenala historička Blanka Rašticová. „Na mařatickém hřbitově býval od roku 1918 vojenský hřbitov a na jeho místě vznikl nový památník vojákům z různých zemí Evropy, kteří padli především během obou světových válek. Proto padlo rozhodnutí, uložit ostatky husara právě zde.
Vědce nabídka zaujala
Ostatky vojáka sice budou pohřbeny, ve škole ho však dál bude připomínat vystavená podobenka. I ta byla součástí jedinečného projektu. V Základní škole UNESCO v Uherském Hradišti se totiž rozhodli vyřešit záhadu, která obestírala lebku a kosti uložené desítky let v krabici v přírodopisném kabinetu.
„Celou dobu jsme si říkali, že to byl skutečný člověk jako každý z nás. Chtěli jsme zjistit, jaký byl jeho osud, a také mu vzdát úctu a důstojně se s ním rozloučit,“ vysvětlil ředitel školy Jan Vorba.
Školní kostra je voják wehrmachtu? Děti pomohou vědcům zjistit, komu patřila |
Ten pak oslovil vědce z Brna. „Zazvonil mi telefon s dotazem, zda bych se neúčastnila badatelské výuky s žáky školy a nezkoumala s nimi kostru, kterou mají uloženou ve sbírkách. Hodně mě to zaujalo,“ podotkla Miriam Nývltová Fišáková z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
„Ve škole se domnívali, že to byl voják německého wehrmachtu z druhé světové války. Radiokarbonové datování tuto hypotézu vyloučilo. Ukázalo se, že ten člověk zemřel okolo roku 1866.“
Deformovaná kyčel kvůli jízdě na koni
Výzkum ukázal, že šlo o muže mezi 30 až 45 lety. Byl dobře osvalený a živený. Určitě patřil k bohatší vrstvě. Na svou dobu byl docela vysoký, měřil 172 centimetrů. „Průměrná výška mužů tehdy byla o několik centimetrů menší,“ upozornila Nývltová Fišáková.
„Měl deformace kyčelního kloubu způsobené dlouholetou jízdou na koni. Pomocí poměru dusíku a uhlíku v kostech se dá dobře rekonstruovat strava. Vyšlo nám, že jedl hodně skopového.“
Další izotopové analýzy ukázaly jeho pohyb v posledních deseti letech života. Žil v oblasti dolního toku Dunaje, někde v uherské nížině.
„Po konzultaci s kolegou, který se zabývá historií husarů, jsme došli k závěru, že by mohlo jít o oblast uherského Sedmihradska,“ naznačila odbornice. Šlo tedy zřejmě o příslušníka císařské armády, takzvaného uherského husara.
Bodák trefil nejslabší místo lebky
Husara ve válce zabil pruský bodák. Při prohlídce ostatků objevili vědci díru v lebce. Její tvar, který zjistili pomocí odlitku, odpovídá stopě po pruském bodáku. „Za normálních okolností bodák lebku neprorazí a sklouzne po ní. Náš husar měl ale smůlu, protože jeho protivník se trefil na nejslabší místo lebky v místě vmezeřené kůstky,“ podotkla brněnská vědkyně.
V Hradišti učí angličtinu jinak, deváťáci ji umí na úrovni maturantů |
Výzkum ovšem nedokázal zjistit jméno vojáka ani důvod, proč a za jakých okolností se jeho ostatky dostaly do uherskohradišťské školy.
Podařilo se mu ale vrátit tvář. Díky poměrně zachované lebce ji pomocí vědeckých metod zrekonstruoval malíř Libor Balák.
O průběhu pátrání vznikl desetiminutový dokumentární film. „Být součástí tohoto projektu a filmu, to bylo něco úžasného. Jsou to zkušenosti, které jinde nezískáme,“ uvědomuje si deváťák Matěj Bartoš, autor dokumentu.
„Člověka hrozně moc překvapí, co vše jsme se dozvěděli jen z kostí. S natáčením videí moc zkušeností nemám, ale dělám dramaťák na uherskohradišťské zušce. Kamarád mě oslovil, jestli bych se na filmu nechtěl podílet, a já jsem nadšeně souhlasil.“ Odkaz na film je možné najít na webu školy.
