Lidé si také mohli prohlédnout i svátečně vyzdobené lidové chaloupky zdejšího hanáckého skanzenu, v nichž ožily staré zvyky a řemesla. Akce přilákala stovky návštěvníků.
Vánoční jarmark uspořádalo Muzeum Kroměřížska v Rymicích počtvrté, poprvé to bylo v roce 2022. Podle etnografa Petra Hlavačky k tomu opravený areál hospodářského dvora přímo vybízel. Rostoucí zájem lidí to potvrzuje.
K zakoupení byly originální vánoční dárky, dekorace, regionální potraviny a výrobky lidových řemeslníků, včelaře, řezbáře, krajkářky, perníkářky nebo hrnčíře.
„Letos můžeme oslavit už čtvrtý ročník od revitalizace dvora a jsme spokojení, návštěvnost je vysoká. Přibývá návštěvníků i vystavovatelů a prodejců,“ řekl Hlavačka.
„Každý rok rozšiřujeme sortiment, preferujeme samozřejmě lidové výrobky, staré řemeslné tradice, domácí a podomáckou výrobu, kterou tady můžete také zhlédnout naživo. Vše je zacíleno na dobu adventní a vánoční. Jsme rádi, že se lidem akce líbí,“ dodal.
Mlátičky i kočáry. V Rymicích se pyšní opravenou starodávnou konírnou |
Petra Kopřivová přijela do Rymic z Přerova se svou dcerou a kamarádkou Martou Mikovou. Všechny tři zpívají a tančí v přerovském souboru Haná. A tak, jak to má podle tradice správně být, vzaly si na jarmark hanácké kroje.
„Přijely jsme nadýchat trošku vánoční atmosféry a vyvenčit kožuchy. Když už máme zimní kroje, tak jsme si je oblékly. Když máme příležitost takto někam vyrazit, tak samozřejmě vyrážíme,“ podotkla Kopřivová.
V rukou držely košíky, jedna s husou a druhá s králíkem. Byly to ovšem jen vycpané dekorace. „Lidé si divili a mysleli, že jsou ta zvířata živá,“ smála se Miková.
Chaloupka z filmu
Leona Machálková na jarmarku prodávala své figurky z kukuřičného šustí a také slaměné vánoční ozdoby. „V tomto regionu se šustí a slámě nikdo v okolí nevěnuje. Přitom je tady kukuřice spousta. Je to škoda,“ uvedla Machálková, která vystavila i unikátní dioráma, které věrně zachycuje interiér chaloupky Na Vymětalovém v části Hejnice, vše oživené kukuřičnými postavičkami.
Slámové dekorace se naučila vyrábět v kurzu Františka Zusky ze Zlína. Dokud žil, byl v tvoření se slaměnými stébly nejzručnější v kraji. „Byl velice přesný a pedantský, ale dokázal to člověka naučit. Není to nic jednoduchého,“ ukázala Machálková na křehké slaměné ozdoby na stromeček.
RECENZE: Konečně příjemný rodinný film, který strčí do kapsy vánoční pohádky |
Kromě hospodářského dvora a chalup s doškovými střechami v místní části Hejnice se letos návštěvníkům o adventu poprvé otevřely dveře i v památkovém domě č. p. 14 u kostela na návsi a také vrata nedaleké kovárny.
Hlavně nekýchat!
Lidové stavení na návsi, kde zručné hospodyňky předly a draly peří, se možná brzy proslaví a stane se velkým lákadlem. Natáčely se tady totiž scény nové české pohádky Cukrkandl.
Právě tady má svou ordinaci zlý zubař Druml v podání Maroše Kramára. Na něj, ale také třeba na další protagonisty filmu, jako je Tereza Ramba nebo Jiří Dvořák, průvodkyně ze skanzenu rády vzpomínají.
RECENZE: Konečně příjemný rodinný film, který strčí do kapsy vánoční pohádky |
Teď ale měly plné ruce práce s draním peří. To také není žádná legrace. „Nesmíme se moc smát, hluboce dýchat, prudce chodit, natož kýchat. To by byl průšvih,“ zdůraznila jedna z hospodyněk.
Podle ní to sice není práce složitá, ale když ji člověk dělá dlouho, bolí ho z toho prsty. „Ovšem když si máte u stolu co vykládat, tak to utíká. Sousedské drby k tomu prostě patří. U draní peří se dřív šířily informace, vlastně to bylo takové tehdejší zpravodajství,“ dodala s úsměvem.
