Je to příběh chlapce z chudé rodiny, který přišel do Prahy hledat štěstí. Emanuel Maceška to z řezníka dotáhl až na zámožného podnikatele.
Po vyučení opustil rodný Načeradec a přestěhoval se do metropole. Roku 1896, v pouhých devatenácti letech, otevřel na Pankráci první malý uzenářský krámek. Nedlouho poté se zprávy o jeho poctivé výrobě a inovativních lahůdkách rozkřikly mezi lidmi a obchod vzkvétal.
Mladý Maceška své výrobky prodával zákazníkům nejen za pultem přímo v obchodě, ale dodával je i tehdejším vyhlášeným lahůdkářům.
Narůstající poptávce po Maceškových výrobcích přestaly malé prostory na Pankráci brzy stačit, proto se i s prvními zaměstnanci společnost přesunula na dnešní Vinohradskou třídu. Vznikl tak nejvýznamnější pražský uzenářský podnik, který v dobách největší prosperity zaměstnával na 160 lidí a kromě vinohradských provozoven měl fabriku i ve Starých Strašnicích. Později rozšířil Maceška svou výrobu tvrdých salámů také o továrnu na uherský salám.
Na pražské šunce a tvrdých salámech si pochutnávali nejen Pražané. Řezník však nejvíce proslul vynálezem „mazacího buřtu“. Jedná se o druh roztíratelné uzené paštiky, která se do té doby vyráběla ze směsi vepřového a hovězího masa. Maceška tento métský salám inovoval tím, že ho začal vyrábět výhradně z masa vepřového. Paštikám, které se vázaly do tvaru malých buřtů, se začalo po jejich výrobci lidově přezdívat „macešky“.
Uzeninové obchody vzkvétaly a z Macešky se stal vážený průmyslník. Rozhodl se proto na Vinohradech vybudovat honosný palác, který nesl jeho jméno. Stavba byla dokončena roku 1929, nacházela se v ní restaurace, kavárna, biograf s kapacitou 900 míst, kanceláře, část výrobny, lékařské ordinace i soukromé byty. Původně měl Maceškův palác průčelí do Budečské ulice naproti Vinohradské tržnici.
Nešťastný osud potkal vinohradskou výrobnu uzenin během náletů za druhé světové války. V únoru 1945 zničila uzenářský podnik při náletech na Prahu spojenecká bomba.
Po válce byl podnikatel komunistickým režimem označen za „třídního nepřítele“ a jeho majetek, včetně Maceškova paláce, byl na základě Benešových dekretů znárodněn. Dokonce také „macešky“ bylo nutné přejmenovat a začalo se jim říkat „čajovky“.
