Jak s vámi zamávala virová hrozba, která se přikradla před polovinou března?
Přišla nevhodně, ale nakonec vlastně ve vhodný termín. Vzala nám sice kus opravdu nejlukrativnější zimní sezony – ale jen 14 dní. Pak nastaly dva koronavirové měsíce, kdy ale bývají oba hotely obsazeny málo.
Nezlobte se, že se rýpu v bolavé ráně, ale jaké pro vás byly první hodiny a dny totálního uzavření všech hotelů?
Popravdě? Ochutnal jsem postupně celé naše zásoby alkoholu. Pak jsem se ale rozhodl využít situaci, zorganizoval úklidy, opravy a vše, na co v plné sezoně není čas. Vláda pak pomohla i s platy zaměstnanců a hotely se po karanténě naplnily, takže ve finále vlastně „dobrý“.
Karel Polívka
Ukázala vám covidová neplecha, jak dělat správu Friesovek trochu jinak?
Ani ne, to mě naučily začátky před necelými deseti lety, kdy tu v zimě svah a hotelovou restauraci naplňovali jen mí rodiče a rodina sestry mé ženy. Tenkrát jsem musel napnout všechny síly, abych to změnil. Tato koronavirová krize už byla oproti tomu jen „tisíckrát vyvařený čaj pro pohanské psy“, jak by řekli Arabové.
Jste rodák z Hradce Králové, po vysoké škole jste působil v Brně, tedy samá nížina, kde o vánice nezavadíte. Jak vás místní horalové a budaři přijali?
Vycházíme dobře. Chvilku sice trvalo, než jsem jako přivandrovalec místní přesvědčil, že nejsem nafoukanej pitomec z města, ale nakonec mi to uvěřili a rozumíme si.
Kde jste se tehdy před lety při rekonstrukci Friesovek inspiroval?
Jednoznačně v Rakousku, které je v této branži opravdu napřed a neustále přichází s něčím novým. Mojí obecnou filozofií je: „Dělejme to nejlepší, co dokážeme. Nemusíme být nejlepší ze všech, ale vždy musíme být nejlepší ze sebe.“
Čistě vaším dítětem je Andula, penzion s pivovárkem vybudovaný asi tři sta metrů pod Friesovkami. Čím se od kmenové boudy odlišuje?
Upřímně? Je to lepší místo pro oslavy. A čeho? Života. Proto se tam odehrává většina svateb a dalších společenských událostí. Řečeno velmi zjednodušeně, pokud chcete jet s rodinou na příjemnou dovolenou s wellnessem, trochu vyšší gastronomií s možností poklidně posedět na terase u dobrého vína při západu slunce, přijedete do hotelu. Pokud chcete dobře zapařit s kamarády přímo u zdroje dobrého piva, jeďte na Andulu.
Tady se vaří Fries. Na zdraví!
Jak vás napadla sázka na pivo? Jakého máte sládka? A který Fries je váš nejoblíbenější?
Ještě v „civilizaci“ jsem spolupracoval s velkými pivovary v oblasti reklamy, a tak jsem měl k pivu blízko. Jako ostatně většina Čechů. Sládkem se teď stal jeden z našich číšníků, Honza Králík, kterého vyučil profík, Richard Vetyška. A naučil ho to tak dobře, že si to zákazníci nemohou vynachválit. Můj oblíbený Fries je jakýkoli povedený Fries.
Na Friesovkách samozřejmě žijete. Co na horalský život říká vaše rodina?
Se svou skvělou ženou jsem se seznámil v Brně, kde jsem ještě krysařil v kanceláři. Lucka byla optička. Ale využili jsme nabízené příležitosti, město opustili a usadili se tady, na střeše Čech. A naše dcera Bára se narodila tady, takže je z nás vlastně suverénně nejoriginálnější horalka.
