Jak se vám osvědčuje model „táta na rodičovské“? Váš muž to před pár měsíci prozradil v interview pro Metro...
Ono to zní možná trošku kontroverzně, často si lidé představují, že jsem celé dny pryč a že manžel je na plný úvazek ztrhaný táta na rodičovské. Opak je pravdou. Tento model nám vyhovuje, první rok jsem byla oficiálně na rodičovské já, druhý rok jsme si to s manželem vyměnili, ale v podstatě se péče o našeho syna nijak zvlášť nezměnila. Moje pracovní vytížení není nijak drastické, točím několik dnů do měsíce a málokdy jsou to celé dny. Zbytek času, což je většina, věnuju rodině.
Za pár dnů Tobiáš oslaví druhé narozeniny. Co pro něj chystáte?
Připravujeme malou rodinnou oslavu, jen v kruhu nejbližších. Nic pompézního, budeme grilovat a těšit se z maličkostí na dvorku. Chci, aby měl krásné a pohodové dětství, a to spočívá především v obyčejnostech.
Jak prožíváte letošní rozmarně horké léto?
Velmi rušně. Pár dní před začátkem oficiální letní sezony jsme byli na ostrově Paros v Řecku, kde jsme si užili velmi pohodovou a poklidnou dovolenou, bez davů turistů. Krátce po návratu jsme odjeli autem na Slovensko, za mojí velkou rodinou. A cestou do Prahy jsme se ještě na pár dnů stavili v kempu ve Velkých Karlovicích, kde jsme strávili hezké chvíle s našimi blízkými přáteli. Teď už se zdržujeme převážně v Praze, ale určitě máme ještě zamířeno na jih, na chatu k řece Lužnici – je to doslova oáza, všude lesy, klid a panenská příroda. Možná se vydáme i na tropické Seychely u východních břehů Afriky.
Pocházíte z východního Slovenska, jak často se s rodinou vídáte? Jak se do Hlinného, odkud pocházíte, dopravujete?
Jezdíme tam párkrát za rok, vždy autem, je to nejlepší varianta. Máme pokaždé kufr auta plný zavazadel, takže ten musí být velký. Cestujeme na večer a noc, aby Tobiáš většinu cesty prospal. Taky silnice jsou mnohem průjezdnější a cesta nám tak uteče rychle bez zbytečného stresu.
Jakým autem nyní jezdíte?
Máme Suzuki S-Cross, je to velmi příjemné rodinné auto, zatím jsme s ním neměli žádný problém. Je prostorné a pohodlné. Navíc má panoramatickou střechu, což si teď v létě moc užíváme.
Co musí splňovat ideální auto podle vašich představ?
Musí být hlavně bezpečné. To je základ. Mým požadavkem je automatická převodovka, jinak řízení nezvládám... tedy zvládám, ale nemám ráda řazení, stresuje mě to. Pak je zásadní prostorný kufr a pohodlí uvnitř.
A vaše vysněné auto?
Jedno vysněné má můj manžel v garáži. Je to veterán. Velorex.
Co vás čeká po prázdninách? Jaké máte plány ve sféře profesní i té soukromé?
Po prázdninách bude dotáčet Ordinaci v růžové zahradě. Postupně moji linku ukončujeme, vzhledem k tomu, že čekáme druhého potomka. V životě osobním i profesním mám tak o pestrý program postaráno. Do konce roku ale chystám ještě dva fotografické projekty. Jeden je na podporu jedné neziskovka sdružující pacienty s fenylketonurií, pro niž fotím děti a jejich sny. Zároveň mě čeká výstava v Mánesu, kde budu spolu s dalšími fotografy vystavovat svoje fotky, což je pro mě velká pocta.
