S počtem přibývajících výstav a řádků v životopisu se zvedá úroveň, kde může umělec vystavovat a může mít nějaké nároky, aby galerie zaplatila přepravu a instalaci věcí a podobně. „První rok po akademii jsem si řekl, že musím udělat výstavu, abych z toho nevypadl. Půjčil jsem si dost peněz a pracoval jsem. Udělal jsem v roce 2011 výstavu, která byla úspěšná, a tak jsem se odrazil a šel jsem dál v hierarchii galerií,“ říká Oliva a přiznává, že to není jednoduchá cesta. „Asi nejdůležitější je umanutost a výdrž, aby se na to člověk nevykašlal. A to já neudělám,“ dodává.
Na otázku, jestli existuje nějaký návod, jak být úspěšným umělcem, se oba shodují, že je vše o píli. „Nikdy jsem netoužil po slávě. Chtěl jsem dělat to, co mě baví – tedy obrazy. Ale kdyby člověk nebyl vidět, nic neprodá. Musí vystavovat, snažit se, aby byl známým malířem,“ říká Tichý.
Oliva k tomu dodává: „Když to sochař myslí vážně a pracuje od rána do večera, tak se tím uživit může.“ Podle Tichého každá výstava řetězí něco jiného a těžko lze říct, která byla prodejně nej- úspěšnější. Výstava After Rembrandt v Národní galerii a letošní cena The Columbia Threadneedle Prize a následná výstava finalistů v Mall Galleries v Londýně byly v jeho práci přelomové. V současné chvíli můžete vidět obrazy Tichého na samostatné výstavě v italském Turíně v Crag Gallery a v říjnu budou jeho díla vystavena v anglickém Wells Art Contemporary.
Pro sochaře Olivu pak byla čest vystavovat společně s dalšími dvanácti českými umělci v muzeu MAXXI v Římě, které je v pomyslném hodnocení významu asi na čtvrtém místě v Evropě a jehož budovu navrhovala světoznámá architektka Zaha Hadid. „Pro mě byla zlomovým okamžikem realizace fontány v Uherském Brodě, první realizace ve veřejném prostoru. U sochaře je hodně důležité, aby měl realizaci někde vidět, měl na ni kladné ohlasy,“ říká sochař Oliva. Tichý tvrdí, že se dnes umělci uživí snadněji než předchozí generace. „Máme výhodu v tom, že je svět otevřený, můžeme cestovat a vystavovat po světě,“ říká malíř Tichý.
Přesto je potřeba občas dělat i zakázky komerčního charakteru jako zdroj dobrého příjmu. „Například pro nějakou agenturu tvořím sochu nebo pomáhám sourozencům v jejich firmách,“ přiznává Oliva. „Je hodně těžké každé ráno vstát o půl šesté, jít do ateliéru a dělat něco, co lidi v podstatě nepotřebují, ale vlastně to potřebují. Musíme žít v kulturním prostředí a obklopovat se hezkými věcmi,“ usmívá se.
Jak vzniká cena díla? Je to vždy konsenzus galeristy a umělce. „Je lepší, když to dělá galerista, který tomu rozumí. Uvažování o penězích vždy umění kazilo a kazí. Neexistují nějaké tabulky. Porovnají se životopisy daných lidí, musí to být souměřitelný,“ vysvětluje Tichý. „Moje sochy vznikají dlouho, třeba půl roku nebo rok od prvotního návrhu po samotnou realizaci, protože jsou ze speciálních materiálů, potřebují povrchové úpravy a také samotná instalace trvá,“ tvrdí Oliva. Podobně dlouho zrají i obrazy Tichého. „Je dobrý mít nějakou selekci. Třeba já nechávám obrazy ještě půl roku v ateliéru dodýchat. Získám k nim nějaký odstup, aby se dalo říct, že si za tím opravdu stojím,“ přiznává Tichý.
PRAHA? AHA!
