„Seznámení s nevlastními dětmi bývá dost často skličující zážitek. My, kdo už to máme za sebou, si až příliš dobře pamatujeme nervozitu a obavy, které jsme před tímto setkáním cítily. Jaké ty jeho děti budou? Co jim řeknu? Budou mě mít rády?“ To jsou slova z knihy Jak být šťastná nevlastní máma, která se nyní dostává do prodeje.
„Můžete být první ženou kromě jejich mámy, se kterou svého tátu kdy viděly. Určitě budou mít obavy, jak tato změna ovlivní jejich život a jak zasáhne do jejich vztahu s tátou,“ píše autorka knihy Lisa Doodson, britská psycholožka zaměřující se na téma nevlastních rodin, která má vlastní i nevlastní děti.
O knizeJmenuje se Jak být šťastná nevlastní máma.
|
Knihu v češtině vydává rodinná mentorka Šárka Weberová, která je mimo jiné autorkou knihy Dva domovy pro děti rozvedených rodičů. K novince pro nevlastní matky říká: „Tato kniha nahlíží na nesnadnou životní roli nevlastní mámy z různých úhlů pohledu. Je plná zkušeností mnoha žen v rolích nevlastních matek, které autenticky sdílí své výzvy, pocity a prožívání, se kterým si nevědí úplně rady.“
Kniha od evropské autorky je podle ní bližší české mentalitě než podobné knihy od amerických autorů. Osobně ji nejvíc oslovilo téma, jak moc schází těmto sešívaným vztahům čas, kdy jsou partneři spolu bez zodpovědnosti za děti.
„Ten čas bezdětné bezstarostnosti, kdy vyživují vzájemnou lásku, na které pak staví svůj další vztah,“ zmiňuje Weberová, která vychovává vlastní i nevlastní děti.
Extrémně důležitá je podle ní v sešívaných rodinách trpělivost, protože každý má jiné tempo sžívání se s novou situací. „Trvá to pár let, nikoli jen pár měsíců či týdnů. Toto poznání vyřčené autoritou mi velmi ulevilo,“ usmívá se.
Kniha podle ní přináší i recept na co nejhladší průběh prvního setkání.
Moje NEJJaké jsou zkušenosti Šárky Weberové jako nevlastní mámy. NEJ větší výzvou pro mě bylo si své vlastní místo v naší nové rodině, kým vlastně pro děti mého manžela jsem, svůj vlastní způsob, jakým vytvářím své vztahy se všemi uvnitř rodiny. NEJ dojemnější pro mě jsou chvíle, kdy mi některé z mých nevlastních dětí řekne, že mě má rádo NEJ vtipnější jsou okamžiky, kdy si s nevlastními maminkami posíláme fotky lichých ponožek, ke kterým hledáme ty druhé. NEJ náročnější je přiznat si i ty hodně stínové emoce v sobě, které v nás role nevlastní mámy vytahuje na světlo, jako je žárlivost, stud, pocit provinění, odmítání. NEJ smysluplnější je, když jsme se všemi dětmi pohromadě a cítíme se jako jedna velká rodina, hrajeme si, jedeme do přírody a užíváme si legrace a rodinné lásky. Anebo když jsou naše děti u svých druhých rodičů a my víme, že je vše v pořádku. NEJ větším smyslem je rozvíjet a vyživovat v této životní sestavě LÁSKU. A to se nám, myslím, docela dobře daří ( i díky principům, které jsou v knize Lisy Doodson popsané). |
(Ne)realitaČasté příklady kolem očekávání společného soužití shrnula autorka vedle sebe jako Nerealistické očekávání / Realistické očekávání:
|
