Manželé se dohadují kvůli vzniku života

Manželé Šponerovi Jiří patří mezi nejcitovanější české vědce a zabývá se dynamikou, funkcí a evolucí molekul nukleových kyselin. Judit Šponer vede v laboratoři výzkum původu života. Hlavním pracovištěm manželů Šponerových je Biofyzikální ústav Akademie věd ČR. Dále pracují na Středoevropském technologickém institutu Masarykovy univerzity. Jejich výzkum financuje Grantová agentura ČR.

„U jídla vědu neprobíráme. Nejednou už se stalo, že byla diskuse tak ostrá, že syn raději ostentativně práskl dveřmi od dětského pokoje,“ říkají manželé Šponerovi.

Manželský pár a oba vědci k tomu. Jak takové soužití funguje?
Jiří: Z hlediska pracovního je to samozřejmě velice výhodné, vzájemně se odborně doplňujeme. Z hlediska osobního máme zřejmě stejný problém jako všichni manželé ve všech profesích, kteří pracují intenzivně spolu. Pokud se kvůli něčemu pohádáme, tak je to většinou kvůli práci.

Judit: O vědě se nebavíme jen u jídla. Jirka říká, že jídlo chce klid.

Přestože nezastáváte konkurenční teorie, ve vědě oba máte mírně odlišné postoje. Jak se vám daří nevjet si do vlasů?
Jiří: Tlučou se spíše naši zahraniční kolegové mezi sebou. My preferujeme oba stejnou teorii, ale nevylučujeme úplně ani tu druhou. Vědec by si měl držet odstup a být otevřen změně názoru, pokud k tomu vědecká fakta směřují. Spíše se snažíme konflikty v oboru tlumit a někdy nám zastánci jedné či druhé teorie vyčítají, že spolupracujeme i s tou druhou stranou. Jde o obor, který notoricky přitahuje zájem sdělovacích prostředků, a protože vědci mají sklon k sebestřednosti a jde jim samozřejmě i o peníze, pak snadno vznikají konflikty. Pokud ambice přesahují schopnosti, tak už je to špatné.

Judit: Je to těžké, ale uznat úspěch konkurenta člověk taky musí. Je to úspěch celého oboru a konkurence mezi různými obory je taky velká. Rozdílné názory jsou silnou hnací sílou ve zkoumání neznámého.

V čem teorie spočívají?
Judit: Obě pracují s předpokladem, že pro vznik života byla klíčová samovolná syntéza prvních molekul RNA, neboli ribonukleové kyseliny. Ta je schopná se kopírovat a vylepšovat a je předchůdkyní DNA, deoxyribonukleové kyseliny, která je nositelkou genetické informace moderních organismů. Zastánci starší teorie se domnívají, že první molekuly RNA vznikly sérií chemických procesů z molekuly kyanovodíku. Druhá teorie klade původ RNA do formamidu, česky amidu kyseliny mravenčí.

Jiří: Naše pozice je unikátní v tom, že pracujeme na obou scénářích. Jde v podstatě o to zjistit, jak na planetě Zemi vznikl život z úplně ničeho.

Je pro člověka důležité vědět, jak vznikl život na Zemi?
Jiří: Pro mne je to jedna ze základních otázek vědy. Je to podobné, jako když zkoumáte blízký či vzdálený vesmír nebo dinosaury.

Judit: V roce 2013 publikoval britský deník The Guardian článek o dvaceti největších vědeckých otázkách současnosti. Otázka „Jak vznikl život“ získala stříbro.

Existuje nějaká stereotypní představa o vědcích, která by vás vyloženě štvala?
Jiří: Nevím o žádné, která by mne štvala. Samozřejmě je tu představa potrhlého staříka se síťkou honícího hmyz na louce, ale s tím jsem se moc nesetkal. Ostatně v dnešních podmínkách permanentního boje o zrno by ho všichni zadupali do země i se síťkou a motýlky. Když ne kolegové, tak byrokrati určitě. Což je škoda, protože i takový člověk může přijít na něco, co ostatním uniklo.

Judit: Mně pije krev, když vědec mluví jenom o kariéře, a ne o poznání. Jak říkával Emil Zátopek: Sport vás především musí bavit, pak všechno jede samo. Platí to i na vědu. Musí vás bavit!