Oldřich Nový, Ema Destinnová, Adina Mandlová... Na co chodili dobrého?
Vím jen, že si tu Josef Svatopluk Machar, básník a prozaik z první republiky, oblíbil vídeňský dort s čokoládovou šlehačkou. Neustále si ho tu dával. A jednou si nechal zavolat cukráře, který ho upekl. Cukrář za ním přišel. Básník dort vychvaloval, cukrář mu poděkoval a nabídl mu, že by čokoládový dort pojmenoval po něm. Ochutnat ho můžete i dnes. Má kakaový korpus, jahodovou marmeládu s vanilkou, pařížskou šlehačku a polevu z italské hořké čokolády.
K osmdesátinám dostal T. G. Masaryk od Myšáka narozeninový dort. Jaký byl?
František Myšák mu postavil velký třípatrový marcipánový dort, byl ozdobený soškami z marcipánu, které vypadaly, jako by je vymodeloval spíš nějaký sochař než cukrář. Na dortu byl ještě pergamen s číslem osmdesát. Třípatrový dort byl vystaven na velkém stole společně s ostatními dárky pro T. G. Masaryka. Byl tam celý den, a tak se bohužel zkazil. Masaryk ho ani neochutnal. Věděli, že miloval meruňky, tak jimi byl prošpikovaný.
Jaké dorty pochází originálně z dílny Myšáka?
Když jsme cukrárnu otevírali, zajímali jsme se o to, co se u Myšáka podávalo. Nechceme ale jeho receptury kopírovat, důležitá je pro nás jeho filozofie – především práce s kvalitními surovinami. Zachovali jsme Myšákův vyhlášený karamelový pohár, který se skládá z vanilkové zmrzliny, vanilkového krému, griliáše a šlehačky. Do tehdejší originální nabídky patřily pomerančové placičky a karamelový krém. Dále měli na pultu ledovky, indiánky, debošky, trdlovec, což bylo těžké těsto rozpékané na rožni. Velmi oblíbené byly zmrzlinové formy, které později vytlačily polárkové dorty. Měly různé příchutě, šlo o zmrzlinu vyklopenou z cínových forem ve tvaru květin nebo různých figurek. Lidé si je objednávali na svatby a oslavy. U Myšáka prodávali i divadelní bonbony v lýkových pytlících, aby mlsající během představení nerušili šustěním.
Co dalšího František Myšák zavedl?
Kladl důraz na kvalitu surovin a byla pro něj důležitá péče o zaměstnance. Ti původně pracovali v dílně ve sklepě, dnes jsou tam po rekonstrukci domu garáže, proto dorty vozíme z Café Savoy.
Měl František Myšák ještě nějaké výstřednosti v cukrařině?
Hodně mě překvapil jeho styl. Za první republiky byl cukrářský trend zdobit vše marcipánovými soškami. Zpodobňovali jakoukoliv věc, co nejvěrněji. Jeho syn František Myšák mladší s těmito soškami vyhrával světové soutěže, dokonce vyhrál roku 1958 na EXPO v Bruselu s košíkem hub, který byl k nerozeznání od opravdových. Dnes už to působí trochu bizarně, protože se trendy posunuly někam jinam. Ale tenkrát to bylo to, o co se všichni cukráři snažili.
Prý v dílně odmítal margarín…
Ano, margarín nesměl překročit práh dílny. Vše měli domácí, nekupovali žádné hotové krémy, vše si snažili vyrobit, kromě čokolády. Na zimu si zavařovali i ovoce. Těžká doba přišla za druhé světové války, kdy bylo těžké získat běžné suroviny, natož pak ty prémiové. Na konci války museli cukrárnu i z úředního nařízení zavřít.
Jaký byl jako zaměstnavatel?
Zaujalo mě, jak hodně pečoval o zaměstnance. Posílal je na stáže do zahraničí. Každý den měli společnou stravu. To znamená, že všichni usedli k velkému stolu v čele s Františkem Myšákem starším. To bylo na tu dobu hodně neobvyklé.
Roku 1948 byla cukrárna znárodněna. Jak pokračovala linie Myšáka dál? První vlna znárodňování se měla týkat jen podniků od 50 zaměstnanců, ale i když v cukrárně bylo mezi 20 a 30 zaměstnanci, znárodnili ji hned. Byla velkým symbolem úspěšného soukromého podnikání. František Myšák mladší tam pracoval nějakou dobu, ale poslali ho do dolů v Jáchymově. Potom byl přeřazen na pytlování mouky, což bylo taky absurdní, aby cukrář světové úrovně takto skončil. Zachránila ho jeho tehdejší konkurence, cukrárna Tatran na Václavském náměstí, kde ho zaměstnali. A mohl tak působit dál v oboru. V roce 1971 se konal Mezinárodní gastronomický festival v anglickém Torquay, kde získal i v důchodovém věku za své výrobky z marcipánu medaili. Zemřel roku 1992 ve věku 85 let.
