Je nás pět - já, Vilda, Pepíno, Kuba a Jirka. Jsme v podzemní kanceláři kdesi v Praze. Je těsně po druhé světové válce. Tady někde se skrývá poklad bohatého podnikatele. Za zdmi? V podlaze? V tajném trezoru? Zatím toho moc nevíme. Civíme na podivný rodokmen na stěně. Je plný kombinací písmen. Na zemi leží kufr, v něm staré pasy, zažloutlé fotografie a obaly od gramodesek. Na starém psacím stole je telefon. Hluchý. Petrolejka. A v policích hromady starých knih. Rádio. Hluché. Šmejdíme po celé místnosti, máme šedesát minut a čas nám ukrajují hodiny na stěně. Jakmile hodina uplyne, budeme mít houby a ne poklad.
Dva sympatičtí Maďaři si hernu otevřeli letos v létě.
Telefon je hluchý.
"Magnet," hlásí Jirka, když vyloví z jedné z dřevěných poliček malou černou kostku. Chvíli přemýšlíme, co s ním, ale pak nás trknou všichni svatí. Použijeme ho jako… ale to vám nemůžu prozradit, přece nechcete znát zápletku ještě před premiérou. Jsme uprostřed první únikové hry v Praze. Dostali jsme pozvání zúčastnit se Cryptexu, novinky, která ze světových metropolí konečně dorazila i k nám. Jsme pod úrovní Kořenského ulice v Praze 5 a lámeme si hlavy, co s tím klíčem, ke kterému jsme se díky magnetu dostali.
Poklad, nebo bombu?
Dvojice sympaťáků z Maďarska otevřela Cryptex teprve v létě tohoto roku. Milan Szabo a Csaba Illés si od novinky slibují mnoho. "U nás v Budapešti je heren založených na tomto principu asi třicet, další jsou v Londýně nebo v Barceloně," říká anglicky Milan. "Ideální pro týmy až pěti lidí, výborně si při hře zkusí, jak dokážou spolupracovat a systematicky myslet," dodává.
Hra vychází z počítačových her, kde se na základě jednotlivých logických kroků dostává hráč k cíli. Tady v pražském Cryptexu dostaneme na výběr ze dvou her - buď budeme hledat ztracený poklad, nebo deaktivovat bombu v podzemní kanceláři, která má zmařit tisíce lidských životů v budově nad vámi. Chceme obojí. Když se do hry skutečně vžijete a odmyslíte si kameru v rohu každé místnosti, díky které obsluha herny sleduje, zda je vše v pořádku, připadáte si vážně jako v počítačové hře. Akorát kamarádi jsou opravdoví.
"Nehledej tam furt, už jsem to všechno projel," sykne na mě Pepíno, když už asi popáté listuji těmi starými knihami. Někde tu přece musí být. Hledáme čísla, která doplní skládanku z dalších číslic a symbolů. Na jejím základě možná dostaneme kód, který nám otevře zámek k malé truhličce. Už zbytečně dlouho přešlapujeme na místě. Logik Vilda mezitím zarytě zkoumá zmíněný rodokmen a Kuba se snaží číselný zámek prolomit svým ajťáckým způsobem. "Každá mise má několik místností. Jakákoli drobná věc může v sobě ukrývat překvapení, za každými uzamčenými dveřmi se skrývá další záhada, která vás dovede až k cíli. My jsme pro Cryptex vybrali témata ve smyslu šifry mistra Leonarda a gangsterky, ale témat únikových her je mnoho," vysvětluje Csaba. "Na našem webu si můžete rezervovat čas, pak už jen stačí přijít a luštit," usmívá se. Najít prostory pro únikovou hru prý nebylo v Praze snadné. "Chtěli jsme, aby místo bylo dostatečně temné a tiché. Vybírali jsme asi ze tří míst, ale vyhrálo tohle," ukazuje na místnosti.
Přečtěte si nový magazín Men & Women Only
|
Nevíte sakra ten kód?
"Nevim, nevim, nevim. Prostě tu vybouchneme, no. Stejně mě to s váma nebavilo," rozčiluje se Kuba. To už zkoušíme druhou – gangsterskou – hru. Jsme v místnosti se stolem, lampou a skříní. Na zdech visí obrázky známých gangsterů a mapa Evropy. Vilda v ruce drží kufr. Číselný kód hlídá jeho zámky. V druhé třímá diář plný jmen dlužníků. To je vše. "Někdo se s tím trápí fakt dlouho, to vidíme díky kameře tady na monitoru v recepci," ukazuje Milan. "A tak někdy povolíme malou nápovědu, ale nejdřív se týmu zeptáme, zda souhlasí," dodává. A my přece nechceme! Dveře k jednotlivým misím jsou přitom zamčené. Kdyby se někomu udělalo špatně nebo potřeboval na toaletu, zmáčkne vysílačku a upozorní obsluhu hry.
"Kdybys nefotil a šel nám raději pomoct. Nevíme si rady."
Tenhĺe rodokmen je podivný.
"Mám to," vydechne nadšeně Pepíno, když zámek cvakne a zamčené dveře se otevřou. Ale úsměv mu hned ztuhne. Další místnost. A na zdi pila, kleště a kladivo. Tak tady to bez krve nepůjde, myslíme si. Pepíno otevírá zásuvku nízkého stolečku. Dynamit ve svazku. A digitální hodiny odpočítávají čas. Už tam je jen 0:10:58. Takže dost řečí...
