Alkohol nepozná sklenici, jen množství
V České republice je stále posilováno přesvědčení, že pivo nebo víno jsou alkoholické nápoje, které jsou vůči lidskému zdraví méně škodlivé než panák jakékoli lihoviny. Tenhle obraz ale stojí hlavně na zvyku a emocích, ne na faktech. Ve všech alkoholických nápojích totiž najdeme stejný etanol, liší se jen jeho koncentrace. Pivo má běžně kolem 4,5 %, víno přibližně 12 % a lihovina zhruba 40 %.
Tomu odpovídají i typické porce. Pivo pijeme po půllitrech, víno po dvou deci a lihovinu po velkém panáku, tedy 40 mililitrech. Když se přepočítá skutečný obsah alkoholu, výsledek mnohé překvapí. Půllitr desítky obsahuje zhruba 16 gramů čistého alkoholu, dvoudecová sklenka vína kolem 19 gramů a panák vodky o objemu 4 cl asi 13 gramů etanolu. Nejvíc alkoholu je tedy v běžné porci vína, za ním následuje půllitr piva a až třetí je panák lihoviny.
Množství alkoholu v běžných porcích jednotlivých alkoholických nápojů. | foto: UVDL ČR
V praxi to znamená, že jedno pivo nebo větší sklenka vína mohou představovat podobnou, nebo dokonce vyšší dávku alkoholu než panák destilátu. Alkohol, který putuje krví, je ale vždy stejný. Z pohledu organismu není podstatné, jestli se do těla dostal z piva, vína nebo panáku, rozhoduje přijaté množství. Stejnou optiku by proto měla zvolit i regulace státu, tedy dívat se na množství etanolu, ne na nálepky „měkký“ a „tvrdý“ alkohol.
Když z jednoho alkoholu dělají zákony různé nápoje
Daňový systém se však od této jednoduché logiky výrazně odchyluje. Za půllitr piva zaplatí spotřebitel na spotřební dani zhruba 1,60 Kč. U panáku vodky o objemu 4 cl se spotřební daň pohybuje kolem 6,25 Kč. U tichého vína, tedy klasického „nebublinkového“, je spotřební daň nulová. V přepočtu na jeden gram alkoholu je tak daň u lihovin zhruba čtyřikrát vyšší než u piva.
Zvláštní postavení mají i některá perlivá vína. Zákon totiž za tiché víno považuje také perlivé víno, pokud není uzavřeno hřibovitou zátkou a tlak oxidu uhličitého v lahvi je menší než tři bary. Přesně to je případ prosecca frizzante, jednoho z nejoblíbenějších silvestrovských nápojů v Česku. Přestože jde o alkoholický nápoj srovnatelný s jinými šumivými víny, využívá režimu tichého vína a nepodléhá spotřební dani.
Spotřební daň u jednotlivých alkoholických nápojů propočtena na běžnou porci. | foto: UVDL ČR
Paradox je zřetelný i v celkových číslech. Lihoviny tvoří přibližně 28 procent spotřeby alkoholu v Česku, přepočteno na čistý alkohol, ale na výběru spotřební daně se podílejí zhruba 64 procenty. Pivo má asi poloviční podíl na spotřebě, ale jen třetinový podíl na inkasu daně. Víno se na spotřebě podílí zhruba čtvrtinou, na spotřební dani však jen jednotkami procent, protože tiché a část perlivých vín zůstávají mimo systém a zdaněno je pouze víno šumivé, tedy například šampaňské.
Daňová pravidla tak nezohledňují, že alkohol je z chemického hlediska vždy jeden, ale vycházejí z historického rozdělení, které jednotlivým druhům nápojů přiřazuje rozdílné zacházení. Odborné odhady navíc ukazují, že pokud by se princip plného zdanění podle obsahu alkoholu, který dnes stát uplatňuje na lihoviny, vztahoval také na pivo a víno, mohl by si státní rozpočet ročně polepšit až o 20 miliard korun.
Vyšší daň, ale ne automaticky vyšší příjem
Ani vývoj posledních let nenaznačuje, že jednostranné zvyšování daně u lihovin přináší státu jednoznačný zisk. Od roku 2020 vzrostla sazba daně na lihoviny v souhrnu o více než 37 procent, inkaso daně se však zvýšilo jen zhruba o 9 procent.
Výrazněji se změnil spíše způsob, jakým lidé alkohol nakupují. Část spotřeby se přesouvá do zahraničí, do zemí s nižším zdaněním. Jiná část odchází do šedé zóny a k nelegálním formám výroby a distribuce. Odhady hovoří o tom, že více než 15 procent finančních prostředků, které by stát mohl získat na spotřební dani z lihovin, se ztrácí kvůli domácímu pálení a nelegálnímu prodeji. Černý trh tak představuje přibližně 1,5 miliardy korun ročně, které ve státním rozpočtu chybějí.
„Když stát nastaví extrémní zátěž jen na jeden typ nápoje, lidé si cestu najdou. Výsledkem je, že poctiví výrobci a obchodníci ztrácejí a státní rozpočet nezíská tolik, kolik by mohl,“ upozorňuje Vladimír Darebník, výkonný ředitel Unie výrobců a dovozců lihovin.
Srovnání množství alkoholu v pivu, vínu a lihovině. | foto: UVDL ČR
Jedna molekula, jedno měřítko
Advent a konec roku jsou chvíle, kdy si tato čísla a souvislosti dává smysl připomenout. V prosinci saháme po alkoholu častěji než jindy – při firemních večírcích, rodinných návštěvách, při vánočním punči i při silvestrovském přípitku. Ať už je ve sklence pivo, svařené víno, prosecco frizzante nebo panák slivovice, vždy jde o jeden a tentýž etanol.
Pokud chce stát alkohol regulovat a danit, měl by vycházet z toho, že alkohol je jen jeden a rozhodující je celkové množství, nikoli to, jestli je ukryto v půllitru piva, sklence vína nebo v panáku. Jedna molekula by měla mít jedno měřítko – pro všechny druhy alkoholických nápojů, stejně jako pro jejich zodpovědnou spotřebu.
