Když jsme spolu mluvili naposledy v květnu, těšil jste se na autokoncerty a letní festivaly. Říkal jste tehdy, že už je snad, co se covidu týče, to nejhorší za námi. Neděsí vás nyní stoupající čísla nakažených?
Mám obavy a strach, ale nemá smysl to moc řešit. Maximálně si naplánovat víc scénářů toho, co se bude dít. Tři listopadové křty jsou v podstatě vyprodané, tak uvidíme, jestli proběhnou. Případně se odloží. Ale pak je tam jeden plán na příští rok, kdy chceme mít velký koncert v O2 areně. Ale to už snad bude opravdu dobré.
Na jaře jste také mluvil o tom, že se těšíte na olympijské hry do Tokia. Nakonec to neklaplo, viďte?
Všechno bylo nakoupené a objednané, ale bohužel to nevyšlo. Tři dny před odletem vyhlásili pořadatelé zákaz i pro Japonce, a jelikož mám japonský pas, tak jsem měl mít možnost do Tokia cestovat a zprostředkovávat lidem v Česku dění, ale ten zákaz to znemožnil. Byla tam drsná karanténa a testování. Bylo mi líto, že se tam nepodívám, skoro jsem byl připraven všechno to martyrium podstoupit, ale s Českým olympijským výborem jsme se shodli na tom, že by to nemělo cenu.
Fandil jste aspoň našim sportovcům u televize?
Ano, byl jsem i na zahájení na olympijských festivalech v Praze i Brně. Olympijské hry jsem sledoval, ale bylo to s lehkým nádechem hořkosti a zklamání, že jsem tam nemohl být osobně.
Pojďme k desce Maneki Neko. První, co asi člověka po poslechu napadne, je hudební pestrost. Byl to záměr?
Každá píseň si nějak řekne, jak bude znít. Pestrost nebyla prvoplánový záměr, ale určitě jsme to chtěli zase zvukově někam posunout oproti minulé desce. Album je odvážné, čeká se to od nás a věřím, že lidé budou mít zážitek. Že budou překvapení a bude je bavit.
Neřekli jste si v některých momentech, že už je to moc?
Člověk si to průběžně říká, ale pak píseň nahraje a nazpívá a vokál vše spojí, že si řekneme, vždyť to vlastně je Mirai. Obavy jsme ale měli i u předchozích desek.
S texty vám pomohli Jan Vávra, Ondřej Fiedler, Pokáč či zesnulý David Stypka. Jak moc se podíleli?
Minimálně z poloviny je deska napsaná mnou. Různě do toho pak vstupovali moji kamarádi. Někdy jsme to napsali společně v rámci kolektivního songwritingu, něco přes Zoom. Jsem rád, když mi text pak někdo zreviduje a dá mi feedback.
Zmíněný David Stypka přispěl v písni Akorát, která mi ale moc nesedla do jeho stylu...
Člověk musí oddělit textovou a hudební složku. Ta hudební je ústřel do osmdesátek a text jsme psali s Davidem a podklad ho bavil. Možná že ho máme trochu zaškatulkovaného do konzervativního pojetí, ale on měl také rád podobné disco nebo rapové věci. Když jezdili v dodávce s Bandjeez, tak mě často překvapoval, co všechno na cestách poslouchali.
Vy jste Stypkovi věnovali skladbu Lítej, která je na konci desky. Jak vás napadla?
Je to prostě poděkování kamarádovi za to, že jsme ho mohli znát. Atmosféra, text a muzika, vše si pěkně sedlo. Moc rád Lítej poslouchám. Ne vždy taková nahrávka vyjde podle představ, ale tady chemie zafungovala.
V singlu Yesterday hostuje raper Paulie Garand. Jak na spolupráci reagovali vaši fanoušci?
Přijde mi, že většina lidí je s tím v pohodě. Někdo si rýpne, proč raper. Já mám ale rád propojování světů a Paulieho tvorba mě hodně baví. Myslím, že svůj part napsal skvěle. Baví nás to všechny.
Název alba znamená v překladu štěstí, hojnost a bohatství. Projevují se témata i v písních?
Názvy desek spíš vypovídají o tom, v jaké fázi se nachází kapela nebo i svět, než o tématech písniček. Konnichiwa bylo o tom, že zdravíme svět svým debutem, Arigato bylo poděkování, že jsme se za pár let dostali poměrně vysoko a nová deska Maneki Neko představuje štěstí, bohatství a hojnost po době temna. Vnímám desku spíš jako východisko z covidové doby.
Hned několik songů je o vztazích. Jsou ony tou hlavní linií desky?
Tak tím žijeme. Stejně nás ve finále baví holky a vztahy. Ale jsou tam i jiná témata. Ať už píseň pro Davida, nebo Openspace, ta je o tom, že člověk nechce ztrácet čas něčím, co nedává smysl. Tenkrát je spíš o vzpomínání. Aani Yesterday a Narozeniny vlastně nejsou vztahové.
Už jsme zmínili tři křty. Budete hrát 22. listopadu v Praze, o dva dny později v Brně a 29. listopadu ve Frýdku-Místku. V čem budou koncerty specifické?
Na křtech přehrajeme celou desku od první do poslední písně podle tracklistu. Jsem zvědavý, co to s lidmi udělá. Fanoušci dostanou jen zhruba deset dní na to, aby se písničky naučili. Zatím znají jen dvě. Budou to hodně specifické koncerty pro ty, co chtějí zažít jiné vystoupení Mirai, a pro naše nejvěrnější.
Jak moc vás ovlivnilo účinkování ve StarDance?
Nevěděl jsem, že mi to vezme v podstatě všechen čas. Trénujeme dvoufázově, ale jde do tuhého. Člověk může vypadnout každou sobotu. Do koncertů už můžu být třeba venku. Člověk se také ukáže v úplně jiném prostředí a vím, že se na StarDance dívá dost jiná cílová skupina, než běžně chodí na naše koncerty. Takže doufám, že můj tanec je přesvědčí, že by mohli přijít i na Mirai.
Zaslechl jsem, že některé taneční kroky už zkoušíte před lidmi i jinde...
Některé prvky z jivu se dají používat i na diskotéce, třeba po koncertě v Krnově jsem to docela rozjížděl. Člověk si pak už nepřipadá tak zoufale.
