Za poslední tři desetiletí se Zahraďák, jak se mu říkává, a Záběhlice, které s ním bezprostředně sousedí, neuvěřitelně změnily. Nedávno jsem to při pěším „výletu“ z Chodova do Strašnic vzal právě přes Spořilov dolů do Záběhlic. Když jsem stál na křižovatce Záběhlické a U záběhlického zámečku, uvědomil jsem si, že mi strmá stráň téměř do posledního místečka zastavění starými domky i novostavbami připomíná jedno známé místo na francouzské Riviéře. Ano, mám na mysli Monacké knížectví, chcete-li Monte Carlo.
Dole sice schází moře, ale s trochou fantazie si ho můžeme nahradit tu líně, tu bouřlivě se valícím Botičem. Obydlí na svazích mezi Zahradním Městem a touhle částí Záběhlic se na sebe odspoda kupí, jsou tu starší domky opravené do stylu 20. až 21. století, nad nimi se tyčí terasy nových obytných domů. Využité je tu každé místečko. Lidská fantazie a tlak developerů ale jistě ještě další prostory pro výstavbu najdou, o tom jsem přesvědčen. To vše je protkáno úzkými pěšími cestičkami či příjezdovými cestami, chodníky či jen vyšlapanými stezkami. Mísí se tu styly snad ještě předprvoválečnými, prvorepublikovými a nereálně socialistickými až opět kapitalistickými.
V jednom místě, pod relativně luxusními bytovkami, je doslova obklíčen starý, na pohled starý domek, možná jeden z nejstarších v této oblasti. Je to zajímavý kontrast, vybavil se mi název filmu Milionář z chatrče. Tady by to spíš bylo o milionářích nad „chatrčí“. Ačkoli v současnosti každý majitel sebemenší nemovitosti v Praze je milionář, až ty peníze nemá na účtu. Přemýšlel jsem, kdo v domku asi bydlí, jak vnímal, když mu najednou kolem hlavy a nad hlavou staví domy a jak se mu žije v obklopení modernou.
Zřejmě se ještě někdy do tohoto záběhlického Monaka nad Botičem vypravím…
