metro.cz

Počasí v Praze

11 °C / 18 °C

Pondělí 26. září 2022. Svátek má Andrea

Větší foto
Kapela Květy s frontmanem Martinem Kyšperským (vpravo). | foto: Archiv kapely

Možná mě potkáte na Václaváku, jak stojím u toho klavíristy s koňskou hlavou

  10:15
Festival Žižkovská noc je za dveřmi. Těšit se můžete mimo jiné i na kapely Houba, Vložte Kočku, švédskou rockovou skupinu Tungsol, britské The Silver Spoons nebo na frontmana kapely Květy. Martin Kyšperský zahraje v pátek v Kavárně na Vítkově. Deník Metro se ho zeptal, jak vnímá Žižkov a jak se jeho kapela za 15 let změnila.

Co se vám vybaví, když se řekne Žižkovská noc?
Žižkov, na kterém žije fiktivní rodina Tlučhořů, z rozhlasového seriálu, který má za dvacet let právě čerstvý tisící díl. A taky Žižkov, o kterém zpívá Jarda Svoboda na jedné desce Trabandu. A ještě náš koncert pro velký kotel lidí, a všichni zpocení a vedro jako v pekle, ale hodně energie.

Kam se během víkendu v Praze ještě chystáte?
Těším se na Václavák. Asi je to zvláštní, ale když jsem v Praze, rád po něm chodím sem a tam. Takže mě možná potkáte, jak stojím u toho pána, co hraje na klavír a má na hlavě masku koně. Anebo kousek výš, taky u koně.

Žižkovská noc

Hudební maratón se koná v pátek 26. června.

  • Program je připraven na deseti venkovních scénách a v patnácti klubech. 
  • Během večera se představí přes sto interpretů.
  • Zahrají mimo jiné i kapely Houba, Vložte kočku, švédská rocková skupinu Tungsol nebo britští The Silver Spoons.
  • Program začíná ve 12 hodin, kdy se můžete těšit na divadla, avantgardní poezii a nebo na promítání dokumentu Rock and Roll for life o zákulisí festivalu Mighty Sounds.

Kde vás ještě během léta můžeme potkat?
Stačí kouknout na stránky kapely Květy, nebo na různé programy klubů, divadel a kaváren. Jsem také občasný moderátor na radiu Proglas a v archivu se dají najít desítky pořadů, kde si povídám s různými hosty. No a konečně mne můžou potkat kdekoliv, přičemž většinou si rád s kýmkoliv popovídám a vypiju limonádu nebo čaj rum bum.

Nedávno vám vyšlo nové album. V čem je Miláček slunce jiný/lepší než předchozí alba?
Těžko hodnotit vlastní práci, ale zkusme to. Písničky jsou dost svěží, není tam nic navíc, hodně věcí vzniklo šťastnou náhodou, ale my přitom na ni byli připravení - zkoušeli jsme a hledali cesty, kterými jsme ještě nešli. Vadí nám říkat věci polopatě, ale taky nám vadí, když někdo říká něco tajemně a nic za tím není. Víc zpívám, líp intonuju. Zvuk všech nástrojů je pestřejší, používáme i elektroniku, bavilo nás to teď víc, než folkový zvuk našich začátků. Zvuk Ondry Ježka je úžasnej, Pavla Kačírková udělala krásnej obal. Ale ti nám hodně pomohli už dřív. A novinkou je Míša Antalová, která na desce dvakrát bubnuje a jednou zpívá, obojí je mimořádný.

Kapela jde do puberty, už je jí patnáct let. Jak se podle vás od svého vzniku změnila?
Neuvěřitelně... na začátku byli jiní lidé, učili jsme se hrát, měnili nástroje a zvuk. Začátek byl strašně dobrodružnej a krásnej, všechny ty hračky a mandolíny, co jsme nosili v taškách a dělali na ně pazvuky. Dnes jsme hodně hlučná rocková kapela. Ale to nás taky nebaví pořád, bez kontrastů bychom se nudili. Hráváme někdy i hudbu k filmům, k němým, naživo. Jindy hrajeme úplně akusticky, někde na dvorku nebo v kuchyni. Lze si nás pozvat i domů. Osm let jsme ve stejné sestavě, aniž bych měl pocit, že se to vyčerpalo.

Nejste jen muzikant. Mimo jiné jste i autorem knížky pro neslyšící děti. Jak projekt vznikl?
Čtení neslyšícím dětem rozšiřuje slovní zásobu, možnosti komunikace a fantazii. Já předtím rok s neslyšícími hrál v divadle Marta, kde mne k projektu - tedy napsání knížky - oslovila Irena Iškievová. Vymyslel jsem příběh, cestopis zvířátek putujících kolem světa. Mělo by to dětem i dát pár informací o různých částech planety, avšak hlavní tam je příběh. Jednoduchý a svižný.

K vašim „bokovkám“, patří i filmová role v Hřebejkově seriálu Případ pro exorcistu. Hrajete trochu vyšinutou postavu. Jak jste se k roli dostal? 
To byla fajn věc, Honza Hřebejk zná Květy a oslovil mě, abych přijel na konkurs. Hraní mě bavilo, včetně nekonečných čekání v maringotce na záběry. Mohl jsem se bavit s Klárou Melíškovou, Terezkou Voříškovou a Mirkem Krobotem o filmech, o hudbě, o jídle, o spaní a o počasí. Jsou to obyčejní, velmi sympatičtí lidé. Když jsme točili v centru Prahy nebo v Olomouci, procházel jsem se v těch podezřelých hadrech své postavy po městě a cítil, jak mne lidé hodnotí - něco mezi opovržením a soucitem. Zvláštní zkušenost.

Komentáře

Hlavní zprávy

Až do prosince bez tramvají. Na nábřeží opraví také koleje či vodovod

vydáno 25. září 2022  18:30

Na Bubenském nábřeží nejezdí od pondělí tramvaje. Důvodem výluky mezi Vltavskou a Dělnickou je oprava kolejí, kanalizace, vodovodu, chodníků a vozovky....  celý článek

Dědictví home office. V on-line světě jsme nepozorní a hackeři to moc dobře vědí

vydáno 25. září 2022  12:29

Podzimní covidová vlna asi zažene lidi zpět do režimu home office. Naděje, že se zbaví zlozvyků z práce na dálku, se opět oddaluje.  celý článek

Sekeru, pilu a hurá na dříví! Samovýroba otopu má háčky. Víme, na co si dát pozor

vydáno 25. září 2022  6:02

Ještě loni většina z nás získávala teplo domova z plynových kotlů nebo dálkového topení. Válka, zničující ceny energií a strach ze zimy udělaly ze dřeva v...  celý článek

Pracovní pohovor je pro matky hračka, pokud si sestaví mapu svých silných stránek

vydáno 24. září 2022  11:33

Během rodičovské dovolené je pro mámy i táty důležité zůstat v kontaktu se zaměstnavatelem a dále se vzdělávat.  celý článek