Podle čeho vybíráte představení, která se na festivalu objeví? Jaká jsou v současnosti hlavní témata, jež se v inscenacích nejčastěji vyskytují?
Inscenace, které vybírám, by měly být především kvalitní, dobře udělané a měly by obsahovat značnou dávku humoru. Kvalita a zábavnost ve vyváženém poměru, to je nejdůležitější podmínka. Do soutěžního programu oslovujeme jenom repertoárová divadla se stálým hereckým souborem. V nesoutěžní nabídce můžou diváci vidět i produkce soukromých divadel. Co se týče témat, velká se v komedii vyskytují málo, často jsou spouštěčem vtipy a situační komika – hledání šlí či slaměného klobouku. Ale moderní komedie už mají větší ambice než jenom pobavit. Ve třech komediích v soutěžním programu můžeme vysledovat hledání vlastní identity či návrat ke kořenům.
Kolik komedií za rok zhruba zhlédnete?
Obvykle tak padesát inscenací. Někdy se tituly opakují, buď v jedné sezoně sáhnou po stejném textu dvě či tři divadla, nebo inscenují hru, která byla na našem festivalu rok předtím. V tom případě záleží na kvalitě zpracování, nechceme, aby se opakovaly komedie, které nejsou lepší.
Stalo se vám, že by tvůrci některé už vybrané inscenace řekli, že se festivalu nemohou zúčastnit?
Ano, stalo, a nejednou. Snažím se vybrat sedm nejlepších komedií z poslední sezony a poté obvolávám divadla. Často se stává, že zrovna ve festivalovém týdnu má některé divadlo premiéru, a jezdit na zájezd, zejména do vzdáleného města, není pro nikoho komfortní. Ale obvykle se divadla snaží situaci vyřešit. Někdy máme problémy s prostorem, který je menší, či větší než v mateřském divadle. Každý zájezd je kompromis, ale zúčastnit se festivalu je v poslední době věc prestižní, a tak se všichni snaží přizpůsobit podmínkám, které jsou. Jenom v krajním případě divadlo odmítne účast – když je nějaký nepostradatelný herec po operaci či po úrazu nebo dostal neplacené volno a objevuje krásy Afriky. I to už se stalo.
Chystáte pro jubilejní ročník něco speciálního?
Říkám si, že dvacítka je jen číslovka, že nás k ničemu nezavazuje. Ale při té příležitosti jsme udělali výstavu a vydali ročenku, která mapuje dvě dekády života divadla s festivalem. Po dlouhé době se vracíme do prostoru obchodního centra Grand, kde pořádáme promo akce a koncert.
Na co se mohou diváci v Pardubicích těšit v doprovodném programu?
Když k nesoutěžnímu programu ve festivalovém týdnu přičteme komedie během večerů Prolog a Epilog, uvidíte, že nabídka je opravdu široká. Myslím si, že pro každého je tam něco. Děti, mládež, diváci střední generace i senioři si najdou ten „svůj“ titul. Vedle tradičních komedií nabídneme divadlo malých forem, skeče, stand-upy, improvizace či scénické čtení.
Jak složitě se na festival shánějí peníze?
Hůř, než bychom si přáli. Ale nemůžu si stěžovat, že na něco nemáme – ředitel divadla Petr Dohnal vždy nějak peníze „vykouzlí“, umí oslovit správné sponzory a partnery divadla. Přispívá ministerstvo kultury, město i kraj. Takže v žádném ohledu nestrádáme, nikdo nemá pocit, že slevujeme z kvality, protože na ni nemáme.
Kterou inscenaci z programu byste doporučila?
Jsem hlavním dramaturgem festivalu, tedy v postavení, kdy nemůžu jednu komedii doporučit a jinou ne. Mám ráda, když je komedie nějak zvláštní, když dá možnost divákům na chvíli zvážnět a zamyslet se. Přesto jsem se letos opravdu z plna hrdla zasmála na komedii Městského divadla Kladno Hra, která se zvrtla nebo Smrt mu sluší Švandova divadla na Smíchově. Osmyčky Městského divadla Brno jsou chytře napsané a politicky odvážné, ne každému tento humor sedne, já patřím do spokojené části publika. Moderní černočerné komedie Pan Kolpert Činoherního studia či liberecké Naše sebrané trable si jistě najdou své fanoušky. Ve zlínském Testosteronu hrají jen muži, ale je to hra o vášni a lásce, takže ženský element je v ní přítomen. A smějí se převážně ženy. Pardubický soubor soutěží s komedií Velká bankovní loupež, která má velký úspěch.
