Dopravní podnik se v období první světové války potýkal s nedostatkem personálu, a to především v provozu tramvají. Řidiče tak nahrazovali zámečníci z dílen vozoven, kteří měli zkušenosti s řízením tramvají. „I tak ale stále chyběli zaměstnanci potřební k jejich každodennímu provozu, především průvodčí. Důležitost tramvají přitom v období první světové války ještě stoupla – kromě přepravy cestujících je tehdy město využívalo také k přepravě raněných, k rozvozu potravin po městě a k odvozu komunálního odpadu na skládku,“ říká pro Metro mluvčí dopravního podniku Aneta Řehková.
Průvodčí ve vozovně Libeň (1949)
Největší pražský dopravce si právě dnes připomíná 105. výročí od chvíle, kdy se v řadách zaměstnanců zabezpečujících provoz městské hromadné dopravy poprvé objevily ženy. První průvodčí-ženy tramvaje ze zmíněných důvodů totiž nastoupily do práce 1. prosince 1915. „Pražský dopravní podnik se tehdy inspiroval v zahraničí. Vídeň, Berlín i Drážďany řešily nedostatek mužů stejně. Například ve Vídni, kde bylo z tramvajového provozu na frontu odvedeno osm set mužů, bylo již v červnu 1915 přijato na místa průvodčích čtyři sta žen a dívek. A připravovalo se přijetí dalších,“ dodává vedoucí archivu dopravního podniku Pavel Fojtík.
Konduktérky ve vozovně Strašnice (1916)
Na tehdejší dobu šlo o poměrně riskantní krok. Práce průvodčích na začátku 20. století rozhodně nebyla jednoduchá. Zaměstnanci museli celou dobu stát, směny byly dlouhé, šlo tedy o práci náročnou především po fyzické stránce. „I tak v říjnu 1915 přijala správní rada Elektrických podniků usnesení, na základě kterého mělo být přijato deset až dvanáct žen ve věku mezi dvaceti a třiceti lety, s ukončenou obecnou školou a s dobrou znalostí pražského místopisu. Ty měly projít desetidenním výcvikem a za svou práci brát plat třicet haléřů za hodinu. Zájem o práci předčil všechna očekávání – přihlásilo se 460 zájemkyň, v mnoha případech šlo o manželky tramvajových zřízenců, kteří byli odvedeni na frontu. Právě 1. prosince 1915 z nich potom po absolvování výcvikového kurzu do práce nastoupilo prvních čtyřicet,“ vypočítává Řehková.
Zpráva ze října 1938
Na konci války v podniku pracovalo již 375 žen-průvodčích. Dopravní podnik se jim za jejich službu odměnil tím, že po jejím skončení vrátil muže do služby a ženy propustil. Všechny tyto ženy přišly o práci k 1. dubnu 1920. Ironií je, že se ženy znovu v pražském tramvajovém provozu objevily až s příchodem druhé světové války. Tedy v lednu 1943 jich zde pracovalo 571, do konce války jich bylo již 1377. „Na rozdíl od konce první světové války už tentokrát ženy ze služby průvodčích nezmizely,“ uzavírá Řehková.
