Hoblík, pila, rašple a fortel. Tahle představa pro výrobce nábytku už neplatí. Stále více se v tomto oboru prosazují nejmodernější technologie.
Malé a střední firmy, které představují doma i v Evropě v nábytkářské branži technologickou špičku, investují do nejmodernějších strojů a technologií. Shánějí špičkové designéry, odborníky na IT a pracovníky, kteří zvládají obsluhu počítačově řízených výrobních celků i jednotlivých strojů.
„I proto jsme se rozhodli udělit letos poprvé cenu za investice ve výrobě nábytku,“ vysvětluje tajemník Asociace nábytkářského průmyslu Tomáš Lukeš. Cílem je ukázat, že čeští výrobci nábytku nepřešlapují na místě a rozhodně nepatří k levným „montovnám“.
Se skládacím metrem a tužkou už dnes nábytkář nevystačí. Zákazník se při výběru sice orientuje z katalogů, ale pak vyžaduje po výrobcích individuální varianty přesně podle interiéru.
„Proto investujeme pravidelně do nových strojů a softwaru,“ připomíná Tomáš Jelínek, majitel firmy z Valašského Meziříčí, která nese název Jelínek už 120 let a včera byla jednou z oceněných společností. Valašskomeziříčská firma ve své stodvacetileté historii zařizovala kromě jiných špičkovým nábytkem i Baťovy zahraniční prodejny. Nyní se prosazuje úspěšně na zahraničních trzích. Také proto, že spolupracují s domácími i zahraničními designéry. Jelínek tvrdí, že „kvalita za rozumnou cenu“ je protimluv. Český zákazník podle něho je, stejně jako jinde v Evropě, ochoten víc zaplatit. „Lidé mají chuť utrácet. Zjišťují, že nábytek, který si domů přivezou rozložený na díly, jim opravdu celý život nevydrží,“ vysvětluje ochotu klientů utrácet vyšší sumy.
Za pravdu mu dává prezident Asociace českých nábytkářů Martin Čudka. „Naše firmy investují do nejmodernějších technologií, proto si mohou čeští nábytkáři dovolit vyjednávat na západních trzích vyšší ceny.“
Problémem zůstává, stejně jako u většiny českých firem, nedostatek lidí. „Nás to nutí, že dodací lhůty prodlužujeme ze čtyř na šest týdnů,“ komentuje situaci Jelínek.
Právě udělování nábytkářských cen, které se uskutečnily včera v Praze, na tento problém také upozorňuje. „Jde také o to ukázat rodičům, kteří přemýšlejí o budoucím povolání svých dětí, že nábytkářství už zdaleka není jen špinavé a odpudivé prostředí plné špíny a pilin,“ říká Tomáš Lukeš.
Nejvíc nábytku k nám dovážejí Poláci
|
