V hlavní roli klipu jste vy a Praha, jak se vám spolu hrálo?
Troufám si tvrdit, že herečka Praha má dost navrch, neboť jí to sluší v každém záběru. Ale kromě nás je tam ještě spousta dalších herců, které znamenitě vybral kapelník Honza Kalina z řad našich kamarádů a známých. Všem patří veliký dík.
Historické centrum, orloj, malostranský hřbitov… Jaký vztah máte k Praze?
Jelikož nejsem pražský rodák, ale takzvaná náplava, mám v Praze stále co objevovat. Pravdou však zůstává, že při pracovním vytížení, jaké mám, se málokdy dostanu na průzkum. Ale pokud se tak stane, ráda se procházím právě historickým centrem, kde vyhledávám zapadlé uličky a kochám se jejich krásou. V Praze jsem bydlela v mnoha jejích čtvrtích, ale nakonec jsem zakotvila v Holešovicích a jsem tomu ráda, protože mi přirostly k srdci, a těší mě, jak se stále zušlechťují.
Hudba působí podmanivě, podobně i text. Co na této písni máte ráda?
Hudba Petra Ostrouchova je skutečně velmi podmanivá a myslím, že skvěle vystihuje báječný text Tomáše Belka, který představuje Prahu jako němého svědka nejen chodu dějin, ale i našich životů. Petr a Tomáš spolu napsali nejednu píseň a mně se líbí, jak text a hudba téhle písně krásně souzní. Mám ji ráda, Prahu, píseň i město, které v ní je vykresleno.
V klipu, který je k vidění na YouTube, odvádíte skupinky dětí od mateřské školy, kráčíte městem a životem, a dojdete na hřbitov – jak se vám klip točil?
Dětmi to v klipu začíná a končí. Celé natáčení se odstartovalo právě záběry s těmi nejmenšími a byl to dobrý tah, protože to vskutku bylo nejnáročnější. Naši roztomilí malíčci se totiž nechtěli odloučit od svých maminek, aby je odvedla ženská celá v černém. Kolik tam jen bylo slíbeno nových autíček a jiných poutavých hraček!
Song je z posledního loňského alba 30 let testováno na lidech, které jste vydali ke kulatinám kapely. Které písně jsou vaše oblíbené?
Všechny. Je těžké vybrat jednu, mám je opravdu všechny ráda. A opět musím vyseknout poklonu právě Honzovi Kalinovi, který je bravurně poskládal za sebou. Když to poslouchám, mám radost, jak jedna skladba plyne za druhou, skvěle se střídají tempa i jejich nálady. Tomáš Belko opět odvedl vynikající textařskou práci a jsem přesvědčena, že si mezi jeho mikropříběhy každý najde svůj oblíbený.
Jak dlouho už učíte na holešovické základce, kde jste se potkala i s Honzou Kalinou?
Na Tusarce, jak s oblibou nazýváme naši základní školu v Tusarově ulici, působím stejně dlouho jako v kapele. S Honzou Kalinou jsme se tady skutečně v devadesátém roce potkali a od té doby spolu táhneme naši zvířecí káru. Za ta dlouhá léta se ve vedení školy vystřídalo několik ředitelů a ředitelek a všem bych ráda touto cestou poděkovala za shovívavost, porozumění a vstřícnost vůči mým občasným únikům kvůli hraní s kapelou. A nejen jim, ale i mým kolegům a kolegyním, kteří mě v mé nepřítomnosti s ochotou zastupují. Jsem jim všem velmi vděčná.
Když odbočíme od novinky, jak se vám jako učitelce zpívá jedna z vašich nejznámějších písní „Ty vole, na základní škole“, která má na YouTube kolem sedmi milionů zhlédnutí?
Koncert bez této písně si už ani my, ani diváci asi neumí představit. V době jejího vzniku za mnou přišli tehdejší deváťáci a chtěli, abychom tuto píseň měli jako školní hymnu. Já nebyla proti, ale neprošlo nám to.
Loni kapela oslavila 30 let na scéně, jste v ní od počátku, sama žena mezi mnoha muži. Jak to jde?
Myslím, že nám to společně jde náramně dobře. A že jsem učitelka? Vždyť kluci jsou taky učitelé… A receptem na úspěšnou spolupráci je zaručeně humor, který nás stále provází.
Strážce streamu
