„Kamarád Martin Tučka kdysi získal povolení, že se tam může lézt. Těšil se, protože je tam možnost prvovýstupů,“ vzpomíná třiačtyřicetiletý Jan Kareš.
Prvovýstupy, to je výzva pro každého lezce. Je to takový jeho malý zápis do historie.
Skály Kareš začal čistit metr po metru. „Byl to ještě v minulém století lom, takže tam bylo hrozně volných kamenů a hlíny. Vždycky jsem vzal někoho z kamarádů a strávili jsme při čistění spoustu času,“ vzpomíná na téměř nekonečnou práci ve výšce kolem 30 až 40 metrů nad zemí.
Teprve potom udělal v obtížné a převislé části skal několik těžkých výstupů, které zajistil navrtanými skobami, takzvanými borháky, a kruhy. Tyto skály jsou přístupné ale jen registrovaným horolezcům. Na skloněných plotnách a v převisech najdou čtyři desítky cest různé obtížnosti.
Stejnou zábavu si Kareš užívá při svých dovolených na Sardinii nebo v Rakousku. Leze nové dlouhé cesty, vrtá do stěn i převisů jisticí kruhy, aby po něm mohli jít i další, kteří na to budou mít fyzicky i psychicky.
Drží světové rekordy v počtu shybů
K lezení Kareše přivedl otec. „Díky tátovi dělám mraky věcí. On ale v 59 letech na skalách v Německu spadl. Na vině byla špatná dohoda se spolulezcem. Krátké slovo Zruš! a jeho opak Drž! udělalo své. Až teprve na pohřbu jsem si uvědomil, pro kolik lidí táta strašně moc znamenal. Hlavně tím, že byl obrovský kamarád,“ přibližuje lezec své nejtěžší období.
„Táta byl pro mě největším vzorem toho, co chci v životě dělat dál,“ potvrzuje svou vůli vše dotáhnout do konce.
Kareš byl u vzniku jedné z prvních lezeckých stěn v Praze, pak se vrhl na práci osobního trenéra ve fitcentru a na shyby.
Zrovna minulý týden dostal potvrzení o držení hned tří světových rekordů v počtu shybů za 6, 12 a 24 hodin. V Guinnessově knize rekordů jich má z loňského září zapsáno dokonce 6 800 za čtyřiadvacet hodin.
