„Jsme opravdu rodinná firma. Pracujeme tu skoro všichni. Máma se stará o ekonomiku, brácha na opravách autobusů, děda dělá mechanika, bratranec řidiče, babička dělala dispečerku. Ale taky si umíte představit, jak potom vypadá třeba štědrovečerní večere. Celou dobu řešíme, kde je potřeba udělat tohle, co je potřeba změnit či vylepšit,“ říká pro deník Metro Martin Uher mladší.
Před lety dělali kolegové reportáž ve vašich autobusech, kde uklízeli. Zaujalo mě, že vaši řidiči, ač v busech standardně smýčí několikrát denně, tak musejí činit pouze ve vašich garážích v Mníšku pod Brdy. Na Smíchově se nesmělo vymetat nepořádek z busu ven. Jak je to nyní?
Ano, tohle pravidlo řidičům vštěpujeme stále. Prostor obratiště musí zůstávat čistý. Úklid autobusů je nicméně častým problémem střídajících se řidičů. Někdo je víc čistotný a dbá na častější a důkladnější úklid autobusu, jiný ne, a pokud se tito řidiči sejdou spolu na směně, vyvolá to konflikt, který se dostane až k nám a musíme ho řešit například výměnou parťáků nebo přidělením autobusu pouze jednomu určitému řidiči.
Jaké povinnosti, co se úklidu týče, vaši šoféři přesně mají?
Řidič by správně měl po své jízdě zanechat autobus tak, aby byl reprezentativní. To znamená hlavně zametený a vytřený prostor jak pro cestující, tak i pro řidiče a vyhodnotit, jestli je potřeba autobus projet myčkou. Důkladnější úklid, jako je mytí oken, stropů a podobně, je samozřejmě třeba jednou za čas udělat, ale ne každý den.
Martin Uher mladší se pro Metro vyfotil u autobusu.
Jako dopravce v rámci PID musíte dodržovat standardy, které vám velí Ropid i organizátor dopravy Středočeského kraje. Děje se tak například při nákupu autobusů. Je snadné požadavky dodržovat?
Každý výrobce autobusů obdržel takzvaný Manuál jednotného vzhledu vozidel PID, kterého se musí držet. To jsou nově například vnější nátěry červené a šedé barvy, typy a barvy látek sedadel, počet a umístění tlačítek na znamení a podobně. Z mého hlediska asi nejhůře dopadl požadavek na látku sedadel pro cestující, kde je vidět i znečištění čistou vodou, takže nový autobus je po měsíčním provozu samý flek. To samé odstín podlahy, na které je vidět každé znečištění. V obou případech se naštěstí řeší už jiný materiál a odstín.
Pokyny organizátorů dopravy se musíte řídit i při plánování jízdních řádů. Jak Ropid kontroluje, že je následně dodržujete?
Co se týče dodržování jízdních řádů, má každý autobus zapojený GPS, podle kterého dispečink hlídá dodržování trasy a časových odjezdů ze zastávek, aby nebyl řidič předjetý. Kontroly do autobusů na linku chodí namátkově, kde kontrolují správné odbavení cestujících, funkčnost a čitelnost vnějších a vnitřních informačních tabulí, správné ustrojení řidiče, čistotu a teplotu ve vozidle, ale i dobře umístěnou samolepku PID. Sledované standardy kvality jsou už asi deset let a my se držíme s dopravním podnikem na prvním místě, takže požadavky organizátorů dodržujeme.
Stávají se například někdy situace, kdy s organizátory dopravy nesouhlasíte?
Většinou si navzájem vyhovíme. Hodně záleží na konkrétní komunikaci mezi námi.
Nedávno jsme si povídali o tom, jak je pro dopravce obtížné vykrývat často na poslední chvíli řidiče v nečekané karanténě či s pozitivním testem na covid.
Co se týká covidu, vykrýváme výpadky řidičů všemi zaměstnanci. A to od dispečerů, mechaniků až po subdodávku od jiných dopravců. A i majitelů. Ano, táta musel také před časem vyrazit jako řidič na linku.
Hodně se nás čtenáři dříve ptali, zda musejí mít řidiči na příměstských linkách stejně jako cestující nasazený respirátor po celou dobu jízdy. Platí pro ně tato povinnost?
Povinnost byla a je pro řidiče při odbavování mít nasazený respirátor. Při jízdě si jej už může sundat.
Na Strakonické směrem do Prahy v úseku před Barrandovským mostem vzniká již řadu měsíců nový pruh vyhrazený pro autobusy. Jak se na něj těšíte?
Myslím si, že nový bus pruh má velký potenciál na přilákání nových cestujících do městské hromadné dopravy, takže se těšíme. Také jsme byli iniciátoři na všech jednáních, která okolo toho na Ropidu byla.
Strakonická má však i potíže. Většina zastávek u D4, které se nacházejí například u obcí Jíloviště, Klínec, Řitka či Mníšek pod Brdy, totiž více než pět let odporuje legislativě, a proto se předloni začalo mluvit o jejich odstranění. Rýsuje se už nějaké řešení?
Zastávky na Strakonické problémové samozřejmě jsou a řešit by se měly, protože i některé nehody jsme již zažili, ale bude to složité. Informace žádné nemáme, tak doufáme, že to Ředitelství silnic a dálnic ČR s obcemi nějak vymyslí.
Dovedete si představit jiný režim fungování zastávek? Například dříve navrhovanou možnost, že by zastávky nebyly přímo na dálnici, ale bus by musel vjíždět do obcí?
Osobně si to nedokážu představit. Aby každý spoj jel přes vesnice Jíloviště, Klínec, Líšnice a Řitku? To je podle mě nesmysl.
Zleva: majitel firmy Dekstra Ivo Soudek, Martin Uher mladší a Martin Uher starší.
Popsal byste čtenářům historii působení dopravce Martin Uher v příměstské dopravě hlavního města?
Firmu založil můj otec v roce 1991 a v té době jezdil subdodávku jedním autobusem pro dopravní podnik. V říjnu 1992 začal linku 255 provozovat licenčně. V roce 1995 již vypomáhal při výlukách tramvají. V témže roce vyhrává soutěž na zajištění obslužnosti Jíloviště a následně v roce 1996 na kompletní region Mníšek pod Brdy.
Jak se z vašeho pohledu liší začátky v oboru od současné situace?
Rozdíly v dopravě tenkrát a teď jsou obrovské jak v provozu, autobusech, tak i v dnešních požadavcích objednatelů. Dříve byly autobusy jednodušší, veškeré opravy a někdy i generálky si firma dělala sama. Autobusy Karosa řady 700 a 900 jsme znali do posledního šroubku a tím jsme deset let nepotřebovali autorizované servisy a ušetřili tím nemalé finanční prostředky. Dnes se to s náklady na opravy a požadavky na vybavení a komfort pro cestující nedá srovnat.
Váš otec je legendou. Jaké spolu máte vztahy? Zajdete občas na pivo?
S tátou mám nejenom dobrý vztah, ale i podobný vzhled. Na jedné akci se mi stalo, že ke mně přišel táty kamarád z vojny, kterého od té doby neviděl, a pozdravil mě: Nazdar spolubojovníku. Myslel si, že jsem můj táta, a až po pěti vteřinách mu došlo, že tomu Martinovi, kterého znal, nemůže být pořád dvacet let. Na pivo spolu chodíme nejenom na nějaké společné oslavy, ale jezdíme spolu i na vícedenní srazy s historickými autobusy nebo vojenskými auty. K nějaké výměně názorů občas dochází a docházet bude, ale nikdy to zatím neskončilo tak, abychom si následný den nezavolali a nezačali řešit další věci.
Strážce streamu
