Kdyby měli lidé už na přelomu 19. a 20. století internet a chytré mobily, kde by asi byla sláva dnešních mediálních hrdinek a hrdinů?
Dívejte se i poslouchejte
Nevelká, zato přitažlivě uspořádaná výstava Když hvězdy září v Nové budově Národního muzea připomíná nejen ty herečky a herce, kteří měli to štěstí, že jim do nejlepších aktivních let vkročil zvukový film a následně i televizní tvorba.
V potemnělých kulisách, kde fotografie, obrazy a hlavně osobní předměty českých divadelních star jsou nasvícené tak, aby přitahovaly pozornost návštěvníka, strávíte jistě příjemnou hodinku, možná o něco víc, když se začtete do popisek a dalších komentářů. A vše podbarvují filmové záběry ze starých snímků, podmanivé melodie, které dostávaly do varu diváky v kinech i návštěvníky divadelních scén.
Unikáty z depozitářů
Divadelní oddělení Národního muzea sáhlo do svých bohatých depozitářů. Při prohlížení soukromých předmětů, které kdysi vlastnili slavné ženy a muži, si uvědomíte, že mnozí z těch, jež máme spojené jen s kinofilmovými políčky, bývali také vynikajícími divadelními protagonisty. A že třeba příchod zvukového filmu nalákal víc diváků i do divadel, kde působili.
Kde by možná byla proslulost Adiny Mandlové nebo Lídy Baarové, kdyby se opravdová megastar českého divadla Andula Sedláčková (občansky Anna Sedláčková) narodila o pár let později? Její krása a půvab zůstaly zachycené převážně na černobílých fotografiích. Do příchodu zvuku do kin natočila necelých dvacet němých postav, mluvené a slyšené slovo ve filmu ji zastihlo až po její čtyřicítce a to už bylo na „souboje“ s nastupující mladší generací umělkyň a umělců pozdě. Přitom čeští pánové po Andule šíleli stejně jako později po filmových dámách 30. nebo 40. let.
Líčidla paní Olgy, dýmky mistra Mošny
Výstava pochopitelně nepomíjí ani filmové období, na kterém si mnoho umělců vybudovalo doslova nesmrtelnou slávu. Soustředí se však na divadelní detaily, osudy i rekvizity. U originálního pracovního stolu si můžete představit herce a ředitele soukromé scény v jedné osobě – Oldřicha Nového. Nad dýmkami silného kuřáka Jindřicha Mošny, superstar Národního divadla prvních desetiletí jeho existence, si uvědomíte, že vášeň pro tabák byla i jeho zkázou, zemřel na rakovinu dutiny ústní. Po Olze Scheinpflugové zbyla její soukromá líčidla, najdete tu třeba divácké dopisy, nenávistné i obdivné, z pozůstalosti Radovana Lukavského.
Pod taktovkou politiky
Můžete si připomenout i méně radostná období ze života umělců. Když podlehli tlaku doby a ve stínu kata hajlovali věrnost Říši či sounáležitost s režimem po Chartě 77. A jak vůbec s nimi režimy manipulovaly. Poznáte ale i zášlehy malé závisti, jež dokázala ničit život a kariéru těm, kteří se vydali na zkušenou, či do emigrace do světa a po návratu je jejich divadelní kolegové a kolegyně vyštípali.
