Kurátoři výstavy Anna Hejmová a Vojtěch Poláček se svým týmem spolupracovníků zmapovali sbírky mnoha dalších paměťových institucí, ateliérů, archivů divadel i soukromých sbírek.
Prvními dochovanými fotografiemi českého divadelnictví jsou portréty. Výstava tak nahlíží do fotografických ateliérů poloviny 19. století, neboť právě herci patřili mezi jejich nejčastější návštěvníky. Nejstarším dochovaným snímkem s divadelní tematikou je fotografie herečky Mikulášského divadla Floriany Jaich z Ateliéru Schwestka zroku 1859.
Ve výstavních sálech bude prezentována i řada exponátů z proslulého Ateliéru Langhans, Ateliéru Hynek Fiedler nebo sběratelského alba známého pražského antikváře Karla Zinka. Návštěvníci se mohou těšit například na historické snímky Hany Kvapilové, Jindřicha Mošny či Anny Sedláčkové, ale i novodobější portréty Olgy Schoberové, Violy Zinkové, Petra Čepka nebo Martina Dejdara či herců Divadla na Vinohradech, jejichž autorem je Jaroslav Krejčí.
První fotografie z divadelního představení pochází z roku 1892 z inscenace hry Imre Madácha Tragédie člověka, kterou v Národním divadle nasnímal Alfred Baštýř. Zachycení představení v interiéru divadla prakticky umožnil až rozvoj fotografické techniky a hlavně instalace elektrického osvětlení.
V meziválečném období vznikla celá řada unikátních snímků. Návštěvníci Obecního domu tak uvidí mimo jiné fotografie z Osvobozeného divadla a D 34, ale i propagační materiály z Divadla Vlasty Buriana. Po druhé světové válce se divadelní fotografie postupně etablovala jako svébytný umělecký obor. Za zcela mimořádné lze považovat období 60. a 70. let minulého století (autoři Jaromír Svoboda, Josef Koudelka, Jaroslav Krejčí a další).
Fotografie velmi brzy plnila i jinou úlohu než dokumentační či propagační a byla využívána jako součást výtvarného řešení divadelní inscenace. Za povšimnutí stojí fotografie z inscenací, na nichž spolupracoval scénograf Josef Svoboda především pro světově proslulou Laternu magiku.
Středem zájmu pořadatelů výstavy je i dokumentace divadelní architektury. Díky historickým fotografiím se zachovala podoba již neexistujících divadelních budov, které již nestojí nebo prošly zásadní proměnou, jako v případě zbořeného Starého divadla v Plzni, Starého divadla na Veveří v Brně nebo již neexistujícího Novoměstského divadla v Praze.
Na snímcích nechybí ani významné momenty ze samotné stavby včetně pokládání základních kamenů. Snímky ale odhalí i tajemství hereckých šaten, ředitelských kanceláří či jevištní techniku. Fotografování v zákulisí se stalo zálibou řady fotografů.
Další oblastí, které se výstava věnuje, je propagace divadel, v rámci které měla fotografie vždy významnou úlohu. Nabídne historické i současné plakáty, programy a další reklamní materiály například Národního divadla v Praze, Osvobozeného divadla, Divadla za branou, Činoherního klubu, Švandova divadla či Divadla Husa na provázku.
Divadlo a divadelníci se vždy významně podíleli na společenském životě země, zachování a rozvoji její kultury a několikrát i přímo zasáhli do historických událostí. Výstava je proto součástí oficiálních akcí připomínajících sté výročí založení Československé republiky.
Nechybí tedy dokumentace spoluúčasti divadelníků na zlomových momentech novodobých českých a československých dějin z konce první světové války, německé okupace nebo sametové revoluce. Nabízí ale také fotografie nejrůznějších historických událostí – například z oblasti sportu, politiky a veřejného života, ve kterých lze sledovat určité divadelní prvky. V expozici tak najdeme například fotografie sokolek od Františka Drtikola.
Několik set fotografií s divadelní tematikou doplní i expozice vývoje fotografických aparátů a fotografické techniky.
Workshopy a ateliér
|
