Bývalý chirurg je právě v Česku. Pozvala ho sem organizace Lidská práva bez hranic. „Cestuji po světě, abych mohl vyprávět o tom, co se v Číně děje,“ říká Tohti v exkluzivním rozhovoru pro deník Metro.
V Praze se právě koná výstava těl Body The Exhibition. Kritici této výstavy tvrdí, že zdrojem orgánů mohli být disidenti, kteří byli umučeni v čínských věznicích. Co si o tom myslíte?
Já těmto obviněním opravdu věřím. Čína je zemí, kde není nikdo ochoten darovat své tělo. Na základě tamní kultury si lidé přejí, aby jejich tělo zůstalo neporušené a oni ho pak mohli použít na „onom světě“. To znamená, že jen neidentifikovaná těla mohla být použita pro tuto výstavu, a původ těchto těl není možné vypátrat. Já ale věřím, že pochází od disidentů, menšin a lidí, kteří prostě zmizeli. Zejména jde o lidi z hnutí Fa-lun-kung (jedná se o duchovní hnutí, součástí jeho praxe jsou fyzická a meditativní cvičení, obsahuje prvky buddhismu, čínský režim jej označuje za nebezpečnou sektu – pozn. red.).
Byl jste chirurgem. Prý jste odebral orgány z žijícího člověka. Proč a při jaké příležitosti?
Bylo to v roce 1995. Zavolal mě primář, abych s ním zašel do věznice pro odsouzené k smrti. A právě tam mi bylo řečeno, abych odebral játra a dvě ledviny z vězně. Chtěl jsem na to všechno zapomenout, ale před lety jsem se účastnil uvedení knihy Státní orgány, kterou napsal Ethan Gutmann. Ten se na konci akce zmínil, že je nesmírně těžké o věcech, které se v Číně dějí, sehnat očitá svědectví. Sdělil jsem mu proto svůj příběh.
První zmínka o obchodu s orgány v Číně vyšla na světlo téměř před 10 lety. Věříte, že se to stále děje?
Ano. Tento byznys se rozšířil po celé Číně.
Vaše výpověď je v knize Jatka. Vy sám jste ale natočil dokument o něčem jiném. Proč?
Pracoval jsem jako onkologický chirurg v Xinjiangu. A během svého pobytu v oblasti jsem si všiml, že je mezi místními velmi vysoký výskyt rakoviny. Pátral jsem, abych zjistil proč, a po dvou letech práce v utajení jsem dospěl k závěru, že příčinou byly čínské nukleární testy v této oblasti. Když jsem se pak již nemohl vrátit domů, tak jsem svůj objev využil, abych vytvořil na toto téma dokumentární film Smrt na hedvábné stezce.
