V novém snímku jste ztvárnil nepříliš populárního politika. Jak se vám hrál?
Bylo to moje první setkání s režisérem Tomášem Svobodou, což je, jak jsem později zjistil, bezvadný chlap, se kterým je sranda. Hrál jsem starostu, který se na lidi pořád culí, přitom je to pěkný hajzlík, což o něm ostatní vědí. Vyvrcholí to, když jde na přenosný záchod, který s ním kdosi převrátí. On vyleze a je celý potřísněný obsahem toalety.
Starosta Miloš Kovář mi sedí na Emila Nádeníčka z Básníků. Vzpomněl jste si na tu roli?
Nevzpomněl, až teď jste mi to připomněl, a máte pravdu.
Politika vás provází také v osobním životě. Budete kandidovat do Senátu za TOP 09...
Byl jsem osloven stranou, kterou léta podporuji, protože si vážím jejích představitelů a sdílím jejich vizi. Mně se poměry v naší zemi zdají tak alarmující, že jsem kývl. Kandiduji za Třebíč, je to moje rodné město, které mám rád.
Pojďme zpátky k herectví. Četl jsem někde, že moc neodmítáte role. Můžete to upřesnit?
Není to tak, že bych neodmítal role. Já nemám rád pokrytecké postoje, jako tomu bylo třeba v 90. letech, kdy jsem slýchával od několika renomovaných kolegů: „Reklamu bych nikdy nedělal.“ To já jsem nikdy neříkal. Jsou to docela slušné a rychle vydělané peníze. Uplynula řada let a najednou v reklamě hraje kdekdo. Já jsem z těch, kteří se nebojí přiznat, že se musíme nějak živit. Kdybych ale dostal scénář, který by byl proti mému přesvědčení a zvedal by se mi z něj žaludek, řekl bych ne.
Kdybyste měl pozvat i divadelní diváky, co byste doporučil třeba v Ypsilonce?
V Ypsilonce mám rád všechno. Jsou tu bezvadní lidé. Na herce se zde nekřičí, všechno plyne svým tempem. Jsou tu vynikající herci, ale jsou to i zpěváci či muzikanti, což je obdivuhodné. Před několika lety mě oslovil zakladatel Ypsilonky Jan Schmid, jestli bych s nimi spolupracoval na jednom kuse. Pak přišel druhý a pak mi pan Schmid řekl, že na externisty nemá peníze, jestli bych k nim nešel na půl úvazku do angažmá. Takže já jsem po pětatřiceti letech na volné noze na stará kolena zaměstnán. Úžasná je třeba Svatá rodina. Je to hra o mamince, která má čtyři děti. Všechny slibují, jak se o ni ve stáří postarají, a když k tomu dojde, tak ji samozřejmě nikdo nechce. Je to velká legrace, ale zároveň vám běhá mráz po zádech. Takové by mělo být divadlo obecně. Teď měl premiéru kus Jezinky a bezinky, který před námi hrál například Jan Werich v Divadle ABC.
Vyrážíte dál s Komediografem na zájezdové představení Manželství v kostce?
Ano, čím dál raději, protože ta hra, kterou napsal Luboš Balák, je tak dokonalá, že když si ji přečetla moje žena, říká: „To snad není možné. Ten Balák musel ležet u nás pod postelí a všechno si zapisovat.“ Mám čest to hrát se Zuzanou Kronerovou, což je radost.
Zmínili jsme film i divadlo. Hrajete také v televizi. Máte něco z toho raději?
Jsem rád, že je o mě ještě furt zájem. Pořád mám co dělat a nemám možnost si uvědomovat, kolik mi je vlastně let. Zatím se cítím dobře a práce mám dost. Navíc mám kvalitní zázemí doma, takže jsem šťastný člověk.
PRAHA? AHA!
