Jak vás napadlo pustit se do tvorby deskové hry?
Jsem bytostně přesvědčený, že humor je ten nejlepší lék úplně na cokoliv. Dokazují to i různé studie, že dostatek dopaminu a endorfinu podporuje tělesné zdraví a tím i imunitu. Navíc to, čeho se bojíte, zbavíte moci, když se nad to dokážete právě díky humoru povznést. A to je asi princip celé hry. Nedělá si legraci z pandemie, ale kvůli pandemii. A pocit, že hra končí poražením covidu, je něco, co si přece přejeme úplně všichni.
Hrál jste hodně her během uplynulého roku, když jsme byli často doma?
Hraji hodně celý život. Miluju hry a deskové obzvlášť. Když je party hra povedená, je něco jako tmelič rodiny nebo přátelství. Hry mají úkol spojovat lidi a to je v poslední době jeden z nejpodstatnějších úkolů. Kvůli pandemii se společnost rozdělila na popírače, ignoranty, na vystrašené, na poslušné, ale unavené a frustrované. To, co se za poslední rok děje, je jak z nějakého nepovedeného filmu, ale my tomu nesmíme propadnout. Je to zkouška naší vůle a síly. Proto ten humor, abychom jí měli dostatek, a proto i to ksakru s vykřičníkem za větou „Jsme v tom spolu“ v názvu hry.
O čem hra je, jak byste ji přiblížil zájemcům?
Nehrajete ji úplně za sebe. Před začátkem si totiž můžete vylosovat z několika možných kombinací povolání a původu. Může se z vás stát například severokorejský gigolo nebo izraelská tatérka. To potom ovlivňuje váš plat i strategii hry. Ve hře se v průběhu pandemie dostanete do různých situací, které vyvolají mezi hráči zábavnou interakci a při kterých se můžou zasmát. Úkolem je však skoupit co největší počet firem, které vyrábějí vakcíny, a z nich potom dostávat dávky, kterými postupně zbavují covid své moci. Ale naše vakcíny nejsou ledajaké. Máme třeba českou vakcínu Notoris nebo japonskou Natotata. Ačkoliv jsem měl od začátku představu o pravidlech hry, má kamarádka Nikol Klevcovová mi pomohla s obsahem. Má podobně nekorektní smysl pro humor jako já, takže jsme se ve vymýšlení úkolů doplňovali.
Hra má navíc krásné grafické zpracování, jak vás napadlo oslovit Přemka Ponáhlého a Jana Mouchu?
Právě Nikol se dobře znala s Honzou, což je mimochodem jeden z našich nejlepších a nejúspěšnějších grafiků, a tak jsme se s ním dali dohromady a diskutovali vizuální stránku hry. Honza doporučil Přemka Ponáhlého, skvělého kreativního ilustrátora a hlavně velmi zábavného chlapa.
Hru prodáváte v předprodeji. Někomu se může jevit cena 980 korun možná vysoká, ale část peněz jde na dobrou věc. Přibližte prosím tento přesah.
Cena je adekvátní vůči nákladům na výrobu. Máme ve hře vše opravdu velice výtvarně pojaté. Máme nadstandardně velké bankovky, v naší hře se platí v koronách. Máme dřevěné figurky v nezvyklých barvách, nikoliv klasické z plastu. Máme velkou hrací desku, vše vyrobené v Česku a z těch nejkvalitnějších materiálů. Lidé si často myslí, že když za hru zaplatí nějaké peníze, všechny jdou výrobci. Ale to je veliký omyl. Na cestě k zákazníkovi se o cenu podělí distributor a prodejce, a to často dost nemalou marží. Takže cena rozhodně není přemrštěná. Kdokoliv si hru zakoupí, automaticky přispěje nadaci Krása pomoci, která pomáhá seniorům, jedné z nejohroženějších skupin v pandemii. Dokonce jste si založil vlastní firmu pro deskovky a podobné věci.
Jsou to zadní vrátka po zkušenosti z posledního roku, kdy se toho naživo hudebně ani herecky moc nedělo?
Ano. Já se netvářím, že bych sám z prodeje hry ve finále neměl ani korunu a celé to dělal jen tak pro srandu králíkům. Rozhodně to ale není tak, že bych si maloval, jak na prodeji hry pohádkově zbohatnu. Spíš je to takový pokus zkusit i jinou možnost uplatnění, než je hudba. Deskovky jsou navíc něco, co se v období lockdownu a různých restrikcí nezakáže jako koncerty nebo divadelní představení. Proto jsem si i s kamarádem založil firmu s názvem Python’s a rozhodli jsme se deskovky vymýšlet a vydávat. Tahle hra je naše první vlaštovka. K opravdu zajímavým výdělkům nás čeká dlouhá a náročná cesta, ale já jsem už zvyklý, že nic není zadarmo.
Jak jste vůbec zvládal to těžké období vy osobně?
Bral jsem to od počátku jako zkoušku odvahy. Jakmile se vše rozjelo, věděl jsem, že musím hlavně zachovat klid a chladnou hlavu. Odloučení od přátel i od práce jsem nikdy nenechal dojít do roviny frustrace nebo zoufání. A právě humor mi byl největším pomocníkem. Filmové komedie, deskové hry, sport na zahradě. Hlavně se dokázat zasmát. Dokonce i když jsem na začátku roku sám covidem onemocněl, naordinoval jsem si minimálně tři komedie na den.
Hrál jste na koncertech pro dobrou věc. Bylo i víc času na skládání hudby?
Hrál jsem kdekoliv hned, jakmile to bylo možné, a to i bez nároku na honorář. Vlastně jsem odehrál za poslední rok asi největší počet takzvaných koncertů za úsměv. Ale bylo hezké sledovat vlnu solidarity, která toho byla součástí. Situace mi navíc dala příležitost dokončit už dlouho rozepsanou knížku o hudbě nazvanou Hudbologie. Těším se na její přijetí u čtenářů. Je to totiž netradiční pohlížení na hudbu a její dopady. Není to učebnice, spíše taková inspirativní knížka pro kohokoliv, kdo má hudbu rád nebo kdo ji chce mít rád ještě víc. A nezahálel jsem ani ve skládání. Napsal jsem hudbu k filmu Matky, k večerníčku Jezevec Chrujda a dokončil další muzikál, který se snad už v příštím roce začne zkoušet v Hudebním divadle Karlín. Opravdu se modlím, aby se vše vrátilo do kolejí, ve kterých se nebudeme muset bát zítřků, ale budeme se na ně těšit.
