Krokodýlí slzy začali ronit všichni milovníci starého, kteří se dozvěděli, že se má u Nuselského mostu bourat kancelářská budova. Ta, na které léta visely nelegální reklamy a až složité soudní kličkování je z fasády odmontovalo. Teď by, údajně brutalistní barák bývalých Vojenských staveb měl jít k zemi. Ozvali se památkáři, že je dům citlivě zasazený do reliéfu ostatních domů, že patří k dějinám doby. O tom, že se v domě zřejmě nedá s ohledem na jeho zastaralost pracovat a modernizace by zřejmě vyšla jako výstavba deseti podobných budov, ani slovo. Podobný nářek se odehrával kolem Transgasu, brečelo se nad komunistickým Hotelem Praha, s nevůlí se setkala demolice výtopny na Invalidovně. Dalo by se dlouho pokračovat.
Pokud bychom přistoupili na pravidlo, že vše, co patří k dějinám architektury, ale co už není využitelné, zakonzervujeme, zachováme na svém místě, klidně opuštěné. Ale protože to je otisk nějaké doby, musíme to uchovat na věčné časy. A nikdy jinak.
Zkuste si představit situaci, že žijete ve dvoupokojovém bytě. Rodina se dvěma dětmi. A že si schováte každý kousek oblečení, každou botičku, každý obrázek, které potomci vytvořili. Jen proto, abychom se pak v jejich dospělosti mohli s láskyplným dojetím, co ten malý budulínek krásného nosil na pískoviště, do školy, do tanečních, co nakreslil a vymodeloval z moduritu. Kolik bytů byste potřebovali, abyste si vzpomínky v hmotné podobě uschovali? Pět? Deset? Nebo byste si pronajali externí sklad za městem? V opačném případě se v takovém bytě utopíte zavalení vzpomínkami. Doslova a do písmene.
Se stavbami je to stejné. Když něco nezbouráte, musíte to nové postavit na zelené louce. Trápíme se zábory zemědělské půdy a kdejakého trávníku, ale každý kus i leckdy nevkusné architektury si chceme schovat jen proto, abychom vzpomínali na časy, na které je někdy lépe nevzpomínat, byť je dobré je znát a rozumět jim. To bychom za čas mohli lidem zakazovat bourat šumperáky a okály, pod zemí by mohly jezdit původní vagony sovětského metra a Prahou by mohly zase kouřit maďarské Ikarusy.
Strážce streamu
