Co jste našla v kanceláři po svém předchůdci?
Zhola nic. Vím, že američtí prezidenti si předávají dopis, ale to se v Evropském parlamentu (EP) neděje. Kanceláře byly zcela vyklizené a po předchůdci ani památky.
Jak dlouho jste se učila cestu do své kanceláře a po budovách Evropského parlamentu?
No, pár týdnů mi to trvalo, nebudu lhát. Chodby jsou tu opravdu spletité, ale když se vám párkrát stane, že musíte životně nutně najít jídelnu nebo toaletu, tak se to brzy naučíte.
Pomáhali vám „mazáci“ v prvních dnech a týdnech v EP? Nebo jste se musela prokousat vším sama?
Mazáci pomáhali, ale jelikož jsem byla předtím v Evropském parlamentu jako pozorovatelka, snad nemuseli pomáhat tak moc. Ráda jsem si nechala poradit, protože je však práce v Evropském parlamentu dílem spíše kolektivním, tak doufám, že jsme se podporovali a pomáhali si navzájem.
Co děláte, když se v Bruselu nudíte?
Většinou se dívám na fotky syna a rodiny. Popravdě ale nuda v Evropském parlamentu moc nehrozí. Program je velmi nabitý a pořád je co dělat. Často je pro mě úspěch, když se před osmou večerní dostanu k počítači, abych (konečně!) mohla udělat e-maily.
Největší trapas?
Jednou se mi stalo, že když jsem byla v kanceláři kolem půlnoci, do mé kanceláře vlítlo několik hasičů, kteří měli nějaké cvičení. Hrozně jsem se lekla, vykřikla a celá jsem se polila čajem. Páni se sice omlouvali a dost jsme se poté nasmáli, ale stejně to byl docela trapas.
Jak snášíte odloučení od rodiny a domova?
To se částečně mění, ale nikdy to samozřejmě není příjemné. Návrat po mateřské „dovolené“ byl sice docela šok, ale pak se to o něco zlepšilo. Můj syn je teď ve fázi velmi roztomilého rošťáka, takže je to zase o něco horší, ale fakt, že můžu domů kdykoliv zavolat, dost pomáhá.
Co máte v bruselském šatníku? Zvedáte někdy obočí v údivu nad tím, co si vaše kolegyně nebo kolegové v EP obléknou?
Občas sice vidím velmi extravagantní modely na svých kolegyních, ale nijak mě to nepohoršuje. Nic jako dress code v Evropském parlamentu nemáme, ale je pravdou, že mě zarazí, když je tam někdo v teplákách, ale to nikdy není europoslanec. Já se sice většinou oblékám relativně barevně, ale volím spíše tradičnější střihy.
Kdo a za co vám nejvíc nadává?
Obávám se, že součástí práce politika je to, že je mu stále za něco nadáváno. Nedávno mi začali nadávat, když jsem napsala upřímnou soustrast na Nový Zéland, když tam došlo k teroristickému útoku. Když napíšu článek o daňových rájích, dostanu za uši, že nepíšu o důchodech. Když píšu o důchodech, objeví se problém, že nepíšu o migraci, a když napíšu o migraci, najde se někdo, kdo to nepovažuje za problém, ale životní prostředí ano. Již jsem si na to zvykla a beru to spíše jako inspiraci pro další práci, jelikož se tak dozvím, co občany nejvíce pálí.
Váš největší úspěch?
Podařilo se mi prosadit kritickou zprávu výboru ENVI ohledně dvojí kvality potravin, která obsahovala řadu mých vlastních pozměňovacích návrhů včetně úplného zákazu dvojí kvality potravin u jídla pro malé děti. Jsem nesmírně hrdá na to, že se mi podařilo vytvoření, vyjednání a schválení historicky první zprávy Evropského parlamentu k tématu palmového oleje a boji proti odlesňování. Největší radost mi dělaly aktivity spojené se zdravotnictvím.
Šli by čeští europoslanci společně na pivo?
Já bych pozvání neodmítla. Myslím, že se tady vzájemně respektujeme, a přestože nejsme nejlepší přátelé, nejsme alespoň do krve rozhádaní nepřátelé.
Kdybyste musela mít na svém autě SPZ na přání, co byste si na ni dala vepsat?
Jelikož opravdu nemám ráda, když se mi při řízení někdo „lepí na zadek“, tak asi „Zpomal“, ale to bych jistě nebyla moc populární.
Strážce streamu
