Počítačové hry naučí děti to, co ve škole nedostanou. Rodiče s nimi ale musí držet krok

Problém má stejně jako mince dvě strany. Zářící obrazovka mobilu nebo tabletu může teenagerům pomoci. Házet hry do jednoho pytle a dělat rozsudky, že paření škodí zdraví, je krátkozraké.

„Doba se změnila,“ tvrdí odborník z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Libor Juhaňák, který se problematice digitálních technologií ve vzdělávání zabývá.

„Počítačové hry jsou neodmyslitelnou součástí mého mládí. První díl série Deus Ex patřil mezi mé nejoblíbenější. V rámci strategických her jsem pak měl nejraději hru Age of Empires II., kterou jsme s kamarády před mnoha lety hrávali on-line ještě skrze vytáčené připojení,“ vzpomíná na úvod.

Podle něj počítačové hry pomáhají v rozvoji dětí. Některé podporují kreativitu nebo schopnost řešit problémy, jiné zase týmovou spolupráci. Jsou i takové, jež prohlubují znalosti historie nebo jazyků. Řeč je přitom o běžných počítačových hrách, které nemají primárně vzdělávací charakter.

Vedle těchto her se však v současnosti vyvíjejí i takzvané Serious Games, jež jsou naopak tvořeny primárně za vzdělávacím účelem. „České hry jako Evropa 2045 či Attentat 1942 jsou velmi pěkným příkladem,“ říká.

Hraní počítačových her se často v médiích spojuje s otázkou agresivity či násilí, vzpomeňte na zprávy o tom, jak u šílených střelců nacházela policie nainstalované „střílečky“. „Spojitost nebyla nikdy výzkumem podpořena. Z mého pohledu mohou počítačové hry dětem škodit především v těch případech, kdy dochází k jejich nadměrnému hraní, či dokonce závislosti. V takových případech se to opravdu promítá do školy nebo sociálního života. Pak naopak rozvoji některých důležitých dovedností či znalostí brání,“ říká deníku Metro Juhaňák.

Hodina Minecraftu
Nejlepší jsou podle něj hry, kde si člověk neuvědomuje rozdíl mezi zaujetím a tím, že dochází k učení. „To ale nezaručuje to, že se s jejich pomocí žáci skutečně naučí to, co jejich autoři zamýšleli. Případně že to bude efektivnější než za využití jiné výukové metody.“ Obecně hry do výuky doporučuje zařadit, ale mělo by jít o takové využití, které je v souladu se vzdělávacími cíli a přináší výsledky. Některé výzkumy totiž ukazují, že využití počítačových her ve škole nepřináší vždy efekt. 

Zajímavým příkladem je velmi populární Minecraft. Ten spadá do kategorie her nabízejících otevřený virtuální svět s velkou mírou svobody, co se týče pohybu či interakce. „Osobně vidím pozitiva této hry právě v rozvoji kreativity a řešení problémů. Ale právě zvláště u tohoto typu her je důležité konkrétní využití. Minecraft se objevuje v kontextu vzdělávání i přímo ve školních předmětech. Od programování a matematiky přes dějiny či výuku jazyků až po hudební a výtvarnou výchovu. Čili těch pozitiv bychom mohli najít skutečně mnoho,“ říká Libor Juhaňák.

Hry jsou zlo!
Propagátor digitalizace ve vzdělávání má však pocit, že přístup většiny rodičů je v tomto ohledu stále přinejmenším rezervovaný. Spíše prý vnímají potenciální rizika než přínosy, které může hraní počítačových her přinášet. „Domnívám se, že je to dáno jednak tím, že mezi rodiči stále přetrvávají zastaralé či zkreslené představy a informace o počítačových hrách, jednak tím, že mezi rodiči a dětmi je vždy určitá generační propast,“ říká Juhaňák. A právě hry jsou jednou z oblastí, kde tato generační propast může být poměrně výrazná. I to se však postupem času mění. Rodiči se totiž stávají i ti, kteří byli sami ve svém dětství hráči počítačových her.

Tato oblast se neustále vyvíjí, dnešní hry nejsou totéž co před deseti či dvaceti lety. Brát ohled je nutné na obrovský fenomén mobilních her, kdy je hraní během dne roztroušeno do kratších časových úseků, někdy je potřeba i aktivní pohyb, jako například u hry Pokémon Go.

„Spíš než konkrétní hry bych rodičům doporučil, aby této oblasti obecně věnovali pozornost. Aby se zajímali o to, jaké hry jejich děti na počítačích či mobilních telefonech hrají, aby se o tom s nimi bavili nebo aby si danou hru s dětmi sami zahráli. Právě to se totiž ukazuje být nejlepší prevencí případných rizik,“ míní.

Kdy začít?
V jakém věku tedy dítěti povolit vstup do světa počítačových her? Těžká otázka i pro odborníka z Ústavu pedagogických věd. „Jestli si dobře vzpomínám, tak WHO před nějakou dobou vydala doporučení, že do jednoho roku by děti neměly mobily používat vůbec a u dětí mezi druhým a čtvrtým rokem by nemělo docházet k delšímu využívání než jedna hodina denně. To mi přijde jako rozumné. Samozřejmě opět záleží na konkrétním způsobu využití telefonu.“

Digitální škola Technologie ve vzdělávání je nyní klíčové téma. V českém kontextu mu však podle odborníků není věnována velká pozornost. „Pokud chceme, aby byly digitální technologie využívány ve školách smysluplně, musíme začít u vzdělávání učitelů,“ říká Libor Juhaňák z Masarykovy univerzity. Proto zde pro pedagogy spustili specializaci Digitální technologie ve vzdělávání, více na digited.cz.  Mezinárodní výzkum projektu ySKILLS potvrdil, že digitální dovednosti hrají klíčovou roli při učení, a to jak v jeho on-line, tak tradiční off-line podobě. Dovednosti získané z her mohou také děti lépe chránit před riziky, která na ně v on-line prostředí čekají.  Digitální znalosti českých dětí jsou podle průzkumu průměrné a na podobné úrovni jako u stejně starých dětí v Německu, Norsku nebo na Slovensku.  „Restrikce ze strany rodičů přitom hrají roli. Pokud rodič omezuje a zakazuje dítěti používat internet nebo jeho části, dítě má potom horší digitální znalosti,“ uvedl David Šmahel z týmu Interdisciplinárního výzkumu internetu a společnosti. Úroveň digitálních znalostí dětí podle něj přitom souvisí i s jejich vlastním pocitem sebevědomí.