V místech, kde je viditelnost maximálně na půl metru, museli pracovat víc rukama než zrakem. „Díky pomoci hasičů se nám podařilo čerpadlem odplavit sedimenty a potvrdit umístění pilíře,“ popsal Ondřej Šefců z Národního památkového ústavu v Praze. Zbytek stavby tvoří kamenný plášť z železitého pískovce a uvnitř opukovou výplň.
S potápěči se k základům v neděli vydal i Šefců. „Nejsem potápěč, ale nabídce podívat se na stavbu, kterou viděl někdo naposledy ve 12. století, jsem neodolal,“ vysvětlil Šefců, pro kterého byla ledová Vltava první potápěčskou zkušeností v životě.
„Bylo potřeba přímo na místě rozlišit, co je zdivo a co jen kameny na dně řeky,“ dodal památkář. Kromě zbytků mostu zkoumali potápěči na dně i další věci, například prověřovali možnost, jestli se na dně nedochovaly pozůstatky Juditina předchůdce, prvního dřevěného mostu.
„Hledalo se ale i na dalších místech, kde potápěči říční dno zkoumali minule, abychom vyhodnotili pohyb pod hladinou řeky,“ popisuje Pavla Státníková z Muzea hlavního města Prahy, které průzkum organizovalo.
Výzkum pod hladinou řeky Vltavy by měl pokračovat. „V budoucnu chceme podniknout systematický průzkum vltavského dna, zatím to bylo jen takové sondování zajímavých míst,“ vysvětluje Státníková.
Tři dny na dně řeky kromě pilíře žádný větší objev muzeu nepřinesly, kromě několika středověkých maličkostí hlavně ztráty a nálezy ze dna řeky, například dvě porcelánové fajfky, sklenice a půllitry z okolních hospod a ztracené klíče, mobily nebo fotoaparáty. To nejlepší z nálezů, z letoška i minulých let, najdou zájemci v nové expozici, kterou muzeum plánuje otevřít 1. dubna ve Staroměstské mostecké věži.
