Jak byste popsal sbírku obrazů, která je nyní k vidění v Deliberíi?
Sbírka, tedy i téma, které spojuje všechny obrazy, se jmenuje Elevations. Jedná se o jakousi metaforu svobody spojené s létáním. Snažím se temnotu narušit třpytem letu. V některých případech se jedná o klasický olej na plátně, objevuje se ale také akryl na papíře, v jiných případech jde o sprej nebo o koláž.
Jak jste se dostal do Prahy?
Prahu jsem navštívil, ještě než jsem se přestěhoval do Berlína, a hned jsem se do ní zamiloval. Když jsme se rozhodli s mojí slovenskou přítelkyní, která je také umělkyně, že nechceme dál žít v Německu, odjeli jsme do Prahy, kde ona předtím žila několik let. Teď jsem sice sám, ale láska k tomuto neuvěřitelnému městu trvá dál, jsem jím naprosto učarován.
Takže vám dodává také inspiraci?
Rozhodně, stačí se projít po městě malými uličkami a inspirací člověk nalezne spoustu v jakoukoliv roční dobu, v jakoukoliv hodinu. Navíc odevšud je slyšet hudba, ne však jakákoliv, mluvím o kvalitní hudbě.
Mluvíte o Praze jako o ráji na zemi. Nic vás tady negativně nepřekvapilo?
Zřejmě největším problémem je pro mě čeština. Člověk potřebuje spoustu času, aby začal rozumět základním frázím a dokázal se aspoň nějak domluvit. Češi se cizincům neumí otevřít tak spontánně jako Španělé, trvá jim to déle, ale mám zde řadu výtečných českých kamarádů. Myslím si, že Praha je na vzestupu, a až se zbaví svého konzervatismu, bude mít velký mezinárodní ohlas všude v zahraničí, bude světovým městem.
