Praha má další živou střechu, Radost mění bránu Žižkova

„Jako kluk jsem tenhle dům nevnímal pozitivně,“ říká Martin Louda, jeden z pěti spolumajitelů bývalé odborové centrály, kteří dům koupili v létě 2018. Jeho společníci mu dali plnou důvěru, aby vdechl „zpolitizované“ stavbě nový život.

„Výkonný“ šéf ojedinělého architektonického solitéru mezi hlavním nádražím a fotbalovým stadionem Viktorie Žižkov říká, že jedinečná funkcionalistická památka, která nyní nese nové jméno Radost, není jen manýrou, kterou noví majitelé za pět let jakž takž opraví, naberou další nájemníky a s tučným ziskem prodají. „Věřím v sílu a potenciál budovy,“ tvrdí Louda. Odmítá přijmout jen roli zachránce stavby, která bezpodmínečně vyžaduje (i přes určitou částečnou adaptaci v 90. letech minulého století) přece jen zásadní opravy a modernizaci. „Za miliardu korun si přece nekoupíte něco, na čem pak proděláte. Společně jsme se shodli na tom, že nám musí dům také vydělat, ale díváme se hodně daleko do budoucnosti. Snažíme se přemýšlet o jeho vývoji v perspektivě dejme tomu padesáti, ne pěti let,“ dodává Martin Louda.

Okupanti zamaskovali budovu černou barvou Stavba je na seznamu kulturních památek. Mezi progresivní novinky budovy, která vznikala v letech 1932 až 1934, bylo i první využití klimatizace v Československu. Autory byli architekti Josef Havlíček a Karel Honzík. Během 2. světové války byl plášť budovy nabarven tmavou barvou, aby neposkytoval orientační cíl anglo-americkým bombardovacím svazům. Po válce barvu smyli louhem, což částečně plášť poškodilo. Jak uvádí historik architektury Patrik Líbal, který zpracoval historii stavby, dosud se nepodařilo objevit fotodokumentaci „potemnělé“ fasády ani filmové záběry. Část domu je koncipovaná jako byty, které Všeobecný penzijní ústav pronajímal svým ředitelům a vyšším úředníkům i některým zaměstnancům. Byty jsou dodnes stoprocentně obsazené, některé mají téměř dvě stě metrů čtverečních. K Radosti patří i přilehlý park pod fotbalovým stadionem. Už teď tu provozují volně přístupný stan pro odpočinek a občerstvení.

Mezi ty, kteří by měli postupně budovu oživovat, se řadí třeba Ivo Andrle, majitel společnosti Aerofilms. Ta už provozuje kina Oko, Světozor a Aero a bývalý konferenční sál, kde se od padesátých let odehrávala jednání odborářská, stranická i svazácká, chce přeměnit v butikové kino. „Prostor bude variabilní, přes den se tu setkají třeba manažeři firem, na večer se přizpůsobí prostor pro promítání,“ vysvětluje provozovatel budoucího kinosálu. Kromě filmů by se měly v sále odehrávat i hudební akce. „Spíše tiché než hlučné, spíše k poslechu než k tanci a spíš pro staré než pro mladé,“ uvádí Andrle.

Na střechu se pro změnu zase nastěhoval známý oživovatel pražských střech Ondřej Kobza, který provozuje například horní prostory Paláce Lucerna. „Zatím máme otevřeno jen od středy do pátku, ale do budoucna počítáme se sedmidenním provozem,“ říká Kobza. Rozhledy z posledního patra, jak na Žižkov, tak směrem na Pražský hrad, jsou uchvacující. Pokud to dovolí akustické limity, mohla by tady znít i hudba.

Prvním hmatatelným počinem je přeměna vstupní haly na kavárnu Radost. Nic tady nepřestavovali, jen vyházeli starý nábytek, odstranili stojany nejrůznějších prodejců pojištění nebo zájezdů i cetek, kteří měli kóje v hale léta pronajaté. Funkcionalistická hala prokoukla, prosvětlila se, voní tu káva, sendviče, sladkosti.