150 let MHD v Praze nabízí otázku. Jak se probouzejí tramvaje, které někdy stály i desítky let?

O tom, jak se probouzejí tramvaje, které někdy stály i desítky let, co všechno je potřeba zkontrolovat, jaké závady hrozí a proč je nyní vůbec možné udržovat tyto stoleté stroje v provozu, jsme si povídali s Martinem Doubkem, vedoucím odboru Technické kontroly Jednotky správy vozidel Tramvaje Dopravního podniku hl. m. Prahy.

Když se rozhodnete probudit tramvaj, která stála roky v muzeu, co je první věc, na kterou se musíte podívat?
Nejprve vždy provádíme základní vizuální kontrolu. Podíváme se, zda není v koleji nějaký cizí předmět, a poté přichází na řadu prohlídka spodní části vozidla – rámu, karoserie a podvozku. Zkontrolujeme i vršek: interiér, pantograf nebo původní klatku, která se na nejstarších tramvajích používala. Protože dnešní trolejová síť už těmto historickým sběračům nevyhovuje, používáme speciální adaptér. Důležité je také prověřit ložiska, která jsou u historických vozidel mazaná v olejové lázni. Hladina oleje musí být ve správné výšce, jinak hrozí poškození. Neméně zásadní je ruční brzda – ta je v provozu klíčová, protože pokud selže elektrodynamická brzda, právě ruční je tou poslední jistotou. Díky tomu, že jsou vozidla konstruovaná s obrovskou rezervou a z kvalitních materiálů, vydrží i sto let a více. Zásadní je jen pravidelné mazání a pečlivá údržba, což mají na starosti zkušení kolegové z muzea, kteří přesně vědí, co a jak často kontrolovat.

Obří průvod i unikátní vozovna. Pražská hromadná doprava o víkendu slaví 150 let své existence

Jsou některé technické závady typické pro dlouhodobě odstavená vozidla – třeba elektrika, brzdy nebo naopak karoserie?
V našich podmínkách, kdy jsou tramvaje uloženy v ideální vozovně, se objevuje jen povrchová koroze. Díky pravidelné péči, mazání a kontrole se technické závady v podstatě nevyskytují. Brzdy fungují, elektroinstalace je v pořádku, karoserie také. Bez pravidelné péče by ale situace byla jiná. Postupně by se zhoršil účinek ruční brzdy, protože její mechanismus vyžaduje mazání několika druhy olejů a vazelín. Pokud by v depu byla vyšší vlhkost, hrozilo by poškození trakčních motorů a elektroinstalace. Proto je důležité, aby byla vozidla v suchu a v dobrých podmínkách. V případě nepříznivého počasí, třeba silného deště, se s exponáty raději ani nevyjíždí.

Jak moc složité je sehnat náhradní díly do strojů, které už desítky let nikdo nevyrábí?
Máme obrovskou výhodu, že už naši předchůdci mysleli dopředu. Když zachraňovali vozidla před sešrotováním, zajistili zároveň i velké množství náhradních dílů. Dodnes tedy můžeme říct, že žijeme z těchto zásob. Pokud přece jen něco chybí, máme několik cest. Specializované firmy nám dokážou vyrobit díly podle originálního vzoru i s požadovanými materiálovými vlastnostmi. Trakční motory nám dokáže převinout a opravit vlastní zkušebna – umí vynutí znovu navinout a impregnovat. Segmenty do kontrolerů zase vyrábí ověřené podniky a ložiska se dají stále koupit v potřebných parametrech. Díky tomu zatím není problém tramvaje udržovat provozuschopné.

Václavské náměstí mění tvář. Stavba tramvajových tratí úspěšně pokračuje

Může se stát, že tramvaj vypadá krásně na pohled, ale uvnitř je prakticky nepojízdná – a vy ji musíte znovu postavit „na nohy“?
U našich muzejních vozidel to nehrozí, protože mají pravidelnou péči. Ale u cizích tramvají, které by roky stály někde ve stodole bez odborného zásahu, by to možné bylo. Zvenčí by vypadaly dobře, ale karoserie a rám by mohly být zasaženy korozí. A to se neprojeví při běžné jízdě, nýbrž až při případné nehodě, kdy oslabená konstrukce nevydrží. Na našich vozech je potřeba jen občasná generální oprava. To znamená celé vozidlo odstrojit, vyčistit od rzi, zpevnit nýty, svorníky i šrouby, natřít a dát znovu dohromady. Nedělá se to pravidelně, protože vozidla mají dlouhou životnost a nenajíždí velké kilometry. Důležité je zachovat autenticitu – kouzlo historického exponátu spočívá v tom, že je opravdu původní. Pokud máme tramvaj z roku 1915, snažíme se, aby na ní bylo vše původní, neohrožuje-li to bezpečnost.

Kromě milionů svezených cestujících pražská MHD nabízí i estetický zážitek. Přesvědčte se sami

Co pro vás osobně znamená, když taková historická tramvaj po měsících práce poprvé vyjede a sveze lidi?
Je to ohromný pocit hrdosti a zadostiučinění. Člověk si uvědomí, jak poctivě a kvalitně pracovali naši předkové. Pokud se vozidlu dostane správné údržby, může být i po více než sto letech plně funkční – stejně jako v době, kdy vyjelo poprvé. Každého, kdo má vztah k historii, to v tu chvíli zahřeje u srdce. Je to důkaz, že poctivá práce a péče mají smysl.