S popravčími místy jsou spojené legendy. Vyvolávají temné myšlenky, podvědomě se jich bojíme. Přitom v dávných staletích bývala téměř na každém rohu.
1. Mýtus o „popravčím“ okně radnice (Staroměstské náměstí)
O něm jenom stručně. Především o jednom mýtu, který se později dostal i do seriálů o doktoru Jeseniovi, který byl na náměstí také popraven. Tradovalo se, že popravčí pódium bylo vystavěno do výšky prvního patra radnice a odsouzenci na něj vstupovali oknem. Je to ale lež, páni čekali na popravu v radnici a byli jednotlivě vyváděni ven. Po schodišti pak museli vystoupat nahoru k popravčímu a podrobit se jeho vůli.
Staroměstská exekuce. Dobové zobrazení popravy 27 českých a moravských šlechticů
Ale i tuto teorii narušují vyobrazení popravy. Ta naznačují, že odsouzení možná opravdu vcházeli na pódium zpoza plenty. Na obrázcích totiž schodiště nahoru na popraviště není.
Z okna radnice visel jenom trám, který sloužil k pověšení některých odsouzených. Kromě toho byla směrem k Pařížské ulici vystavěna další šibenice a tam se také popravovalo. Exekuce tak nebyla záležitostí jenom pódia pod věží.
Gustáv Husák měl smysl pro humor. Husákovo ticho ho nepobuřovalo, vzpomíná funkcionář |
2. U utržené nohy oběšence (U Bulhara)
14. července letošního roku uplyne nekulatých 622 let od velké popravy přibližně v místech, kterému se říká U Bulhara. Prameny se liší v přesném umístění. Někdo tvrdí, že je to tam, co jsou nyní koleje Masarykova nádraží.
Jiné zdroje uvádějí, že se popravovalo o kousek výš, někde v místech bývalé usedlosti Komotovka, kde se říkalo na Šibeničním vrchu. Další posunují popravčí prostor do parku před současnou budovou Radost (bývalé odbory) a starý objekt Vysoké školy ekonomické.
Nejpravděpodobnější místo poprav U Bulhara. Před Vysokou školou ekonomickou.
Ať tam či onde, v onen letní den roku 1404 tu byl na hák pověšen loupežník Mikeš Zoul, který spolu se synem Janem dlouhou dobu okrádal kupce na cestách do Benešova a Kutné Hory. Když už totiž rodinné loupežničení přesahovalo i tehdejší toleranci, byl označen za zemského škůdce, arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburku, v té době zemský hejtman, který v době nepřítomnosti zastupoval krále Václava IV., vytáhl se zemskou hotovostí a milého Mikeše i se synem a všemi kumpány lapil.
Nahá žena na zahradě, vypálený dům houslového virtuóza a další radosti z pražských spálenišť |
Šibenici kázal arcibiskup vystavět hned za Horskou branou, jak již bylo řečeno, u dnešního Bulhara. Šibenice byla čtvercová, na čtyřech sloupech spojená břevny. Tam kat s pacholky odsouzené postupně navěsil. Zajímavostí je, že duchovní útěchu odsouzencům poskytl kněz Jan Hus. Na smrt odsouzení kromě hrdla propadli i majetkem.
Bývalo tehdejším zvykem, že oběšenci zůstávali na šibenicích až do další popravy, což mohlo trvat i roky. Postupně se ale z popraviště ztráceli.
V Praze totiž žil jakýsi podivín, který je v noci potajmu z břevna sundával a pohřbíval. Jako poslední tam zbyl vůdce oněch padesáti loupežníků Zoula Mikeš. Při tahání ze šibenice mu onen amatérský hrobník utrhl nohu a tak zbytek těla na sloupech nechal. Poslední popravený proto visel na šibenici až do roku 1411…
Někdo situuje popraviště u Bulhara do těchto míst, kde stávala usedlost Komotovka.
Onen dobrodinec býval ovšem i šprýmař, občas některého z oběšenců protáhl splaškovou dírou v hradbách dovnitř do města a tam ho vystavil před některým krámem. Tehdy platila povinnost, že nalezenou mrtvolu musel pohřbít majitel nemovitosti na hřbitově u kostela Na Rybníčku, kam se ukládali popravení.
3. Ukázka popravy (Koňský trh – Václavské náměstí)
Šibenice stávala i na horním konci tehdejšího Koňského trhu. Na ní umístili kati hlavu a pravici Martina Fruweina, osmadvacátého pána, který měl být popraven mečem a rozčtvrcen se svými spoluspiklenci až 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Ale Fruwein využil nepozornosti strážců Bílé věže na Pražském hradě, kde byl spolu s ostatními držen a během návštěvy manželky utekl na ochoz věže a vrhl se do Jeleního příkopu, kde zemřel.
Také v horní části Václaváku stávala šibenice.
Po dvou dnech ho holomci z příkopu odvezli na Bílou horu a dle plánovaného rozsudku odťali hlavu a končetiny a rozčtvrtili tělo. Jednu čtvrtinu trupu vystavili na popravišti U Bulhara a hlavu a pravou ruku vystavili na Koňském trhu. Už deset dní před velkou staroměstskou exekucí. Lidé si alespoň mohli udělat představu, co šlechtice čeká…
4. Kde věštila bájná Libuše (Vyšehrad)
Přímo na Vyšehradě se popravy nekonaly. Výjimkou byl rok 1775 po selských bouřích, kdy v Praze věšeli čtyři vůdce sedláckých nepokojů. Jeden z nich, Josef Šafář z Postřižína, byl vyvěšen na provaz před Vyšehradskou bránou. Této i dalším třem popravám na dalších místech, přihlížely početné davy. Každý z odsouzenců odcházel na věčnost s tabulkou zavěšenou na hrudi a s nápisem: Buřič a lupič z rebelantské bandy selské…
Popravovalo se i na Vyšehradu, i když ne uvnitř areálu.
5. Poslední veřejná poprava v Praze (Židovské pece)
Na jaře roku 1866 pověsil kat Jan Pipperger na šibenici na Židovských pecích nad Žižkovem číšníka Václava Fialu. Šlo o poslední veřejnou popravu v Praze a zároveň první popravu, kterou nový pražský kat vykonal. Podívat se přišlo asi třicet tisíc lidí, většinou mužů.
Šibenice na Židovských pecích
Množství žen se pod šibenici dostavilo až den poté. Samotné popravování vidět nechtěly, ale byly zvědavé alespoň na již nehybné tělo. Když pak pražský kat Pipperger mrtvého číšníka sundal, vrhl se přítomný dav na zanechaný provaz a dle tehdejších svědků se o něj lidé „do krve porvali“. Ukořistit alespoň vlákénko pro štěstí patřilo k tehdejšímu dobrému bontonu.
