Nejznámější vyvýšenina v metropoli, kterou nemá na svědomí příroda, je už skoro padesát let starý trojkopec na okraji Jižního Města, těsně přimknutý k Milíčovskému lesu. Oficiálně byl pojmenován jako Umělý Terénní Útvar Milíčov (UTÚM) a když se Jižák stavěl, vozila se sem všechny vydolovaná zemina ze základů a polí i luk.
Jiný útvar s podobnou historií je v Petrovicích, tam už se vybagrované zemině dokonce dostalo pojmenování. Kopec se jmenuje Kilimandžáro a název už je dokonce zanesený v mapách. Také tato „hora“ se zrodila poblíž novostaveb obytných souborů podél Hornoměcholupské ulice.
Milíčovský vrch je už téměř půlstoletí mladý.
Další kopec je v současnosti k vidění v nově vznikající čtvrti na Smíchově mezi Ženskými domovy a smíchovským železničním nádražím. Developeři ty vyhloubili opravdu hluboké základy budoucího nádraží i kanceláří a obytných domů a zemina tu narostla do slušné výšky. Něco z ní se vrátí zpět do pozemků. Co zůstane ze stávající „vrchoviny“, to ukáže budoucnost.
Kdo sleduje stavební ruch v okolí stanice Opatov linky C, tomu nemůže uniknout růst dalšího pražského kopce. Jestli je současná výška konečná, nelze ještě odhadnout. developerská činnost je tady v rozpuku.
