Chladič autobusu Škoda 506 N z roku 1929 v době naší návštěvy v hostivařských dílnách ještě zakrýval papír. Právě dokončovali poslední „výmalby“.
„Účetně byl tento exemplář vyřazen v roce 1948, koupil si ho soukromník, který provozoval dopravu nedaleko Kladna,“ vypráví o historii renovovaného dopravního prostředku Láska, jinak šéf jednotky s názvem Historická vozidla v Muzeu MHD v Praze-Střešovicích. Na konci minulého století byl objeven, ale už jen samotná karoserie. V kabině řidiče chovali králíky, v prostoru pro cestující bylo seno. Podvozek byl bohužel ztracený.
Škoda 506 N z roku 1929
Podvozek sloužil jako nosič včelínů
Malým detektivním pátráním pak bylo shánění podvozku. Zasloužil se o něj, bohužel už nežijící, dispečer dopravního podniku, který na podvozek, byť ne přímo od této konkrétní karoserie, narazil náhodou u lesa v Dolním Houžovci nedaleko Ústí nad Orlicí. Podvozek sloužil jako nosič včelínů. Byl ale bez motoru, chybělo i řízení. Ale i s tím si nakonec při rekonstrukci poradili.
Noví dopravci v PID obstáli, přibyly i nové vozy. Jak je na tom ústrojová kázeň? Hlasujte v naší anketě |
„Vím o jednom originálním motoru, stejný typ, je ale součástí víceméně kompletního vraku a byla škoda ho z něj brát. Tak jsme ho nahradili starou jednotkou ze Zilu 157,“ popisuje restaurátorskou anabázi.
Škoda 506 N z roku 1929
Původní šestiválcový benzinový motor měl objem 7,4 litru a bral si podle papírů kolem čtyřiceti litrů na sto kilometrů. Do nádrže se jich vešlo sto dvacet, ale na tehdejší nájezdy prvních linkových autobusů to bohatě stačilo. Praha byla rozhodně mnohem menší než nyní. Autobusy neměly čísla, ale písmena, začínalo se s A, pak přibývala další písmena. Jezdilo se třeba z Vršovic do Záběhlic. První linky vyjížděly z tramvajové garáže na Pankráci.
Dopravní revoluce: Od srpna do autobusů z Prahy nastoupíte všemi dveřmi, v lednu zdraží jízdné |
Tři šikovní Pavlové
Dřevěná karoserie pak prošla náročnou renovací, ta trvala několik let. Postupně se na ní podíleli tři zaměstnanci Ústředních dílen pražského dopravního podniku. „Shodou okolností samí Pavlové. Hryzbil, Pospíšil a Šindelář,“ připomíná Ondřej Láska.
Škoda 506 N z roku 1929
Jak připomíná i Ondřej Volf z Ústředních dílen DPP, kde se historická vozidla také opravují, není snadné sladit opravy nové techniky s tou starou. „Naším prvotním úkolem je opravovat současný vozový park, renovace jsou vedlejší činnost. Musíte hledat mezi zaměstnanci nejen ty, kteří jsou schopní některé druhy renovace udělat, ale taky srdcaře,“ říká Volf a přiznává, že kolikrát na kolegu „prská“, že mu jeho exponáty zabírají v hale místo. Protože vozidla, která přepravují cestující ve městě, nemohou čekat, až hračičkové vypiplají zchátralou tramvaj nebo autobus. Také oni, podobně jako muzejníci ze Střešovic, se podílejí na hledání starých náhradních dílů, což někdy připomíná detektivní práci. „Máme řeči, ale nakonec se vždycky dohodneme,“ uznává Ondřej Volf, což druhý Ondřej potvrzuje.
Čtenáři deníku Metro rozhodli v anketě o nejhezčí autobus v Praze. Vyhrál MAN Lion’s City |
Kdo dnes ví, jaké bylo složení kočárového laku?
Při opravě vozu z roku 1929 byli restaurátoři omezeni nejen absencí mnoha součástek. Museli si vystačit i s omezenou dokumentací a pěti dobovými snímky, navíc ne tohoto konkrétního typu. Naštěstí pomáhá například starý lak, který se uchová. Snaží se restaurátoři zachovávat i pracovní postupy svých dávných předchůdců? Ondřej Láska říká, že v něčem to je možné. „Podívejte se na šrouby. Takové se v současnosti už obtížně shánějí. Ale když se podíváte zblízka, tak všechny drážky jsou narovno, zařezávají ve stejném směru. To byla vizitka tehdejšího řemeslníka, na to už u pozdějších autobusů nenarazíte,“ popisuje důležitou drobnost Ondřej Láska.
Škoda 506 N z roku 1929
Také lakování se už nedá provádět jako v době, kdy tento vůz vznikl. Jednak měly barvy zcela jiné složení a také déle zasychaly. „U tohoto autobusu jsem se dočetl, že byl použit kočárový lak. Kdo dneska zná jeho složení? Jedna firma to prý z rozborů vysledovala, ale drží si to určitě jako tajemství,“ říká Láska.
Na přelomu 20. a 30. let se kromě toho přecházelo z ručního lakování na stříkání. Ani ze starých zbytků barvy už nepoznají, jestli to bylo tak, či onak. Prý to i tak chce velkého machra, aby byl konečný výsledek co nejblíž době vzniku.
Škoda 506 N z roku 1929 a novější Jelzc, který se licenčně vyráběl v Polsku. Vlevo čeká na renovaci maďarský Ikarus.
